Zazářila jako kometa. Poslechněte si Osudy Vítězslavy Kaprálové ke 110. výročí jejího narození!

„Osudy skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915, Brno – 1940, Montpellier) budou jiné, než na jaké je posluchač zvyklý. A ani tomu nemůže být jinak, když člověk nevypráví sám o sobě nebo o těch nejbližších, s kterými prožil celý život,“ vysvětluje v úvodu prvního dílu pětidílné série Karla Hartl, zakladatelka The Kapralova Society, a pokračuje: „V tomto případě totiž půjde o líčení osudu, který znám pouze z dokumentů a ze vzpomínek těch, kteří intimně znali osobnost a život Vítězslavy Kaprálové, a těch není mnoho. Ale nejvíc se lze asi spolehnout jen na slova samotné skladatelky, ať už jsou to její deníky, záznamy, nebo korespondence rodičům, láskám, či přátelům. Právě korespondence je nejen zdroj informací, ale je to také živý záznam, který nemůže nahradit vyprávění třetí osoby. Jen v ní uslyšíme autentický hlas Kaprálové – její bezprostřednost, vtip, názory, a vlastně se nám v ní projeví celý její charakter. A proto jí musím dát v mém vyprávění prostor.“

Čtěte také

Je mojí životní obsesí, říká o Vítězslavě Kaprálové badatelka Karla Hartl. Její odkaz šíří z Kanady po celém světě

Badatelka Karla Hartl nás provede životaběhem Vítězslavy Kaprálové od jejího dětství na předměstí Brna a silného vztahu s rodiči – otec známý skladatel a pedagog Václav Kaprál a matka, roz. Viktorie Uhlířová (také hudebnice), kteří žili v komplikované symbióze. Navštívíme prázdninové pobyty u sedláka Dražila ve Velké Routce, pobyt Vitulky v dětské ozdravovně, konzervatorní studia Kaprálové v Brně (obor skladba a dirigování) a uslyšíme o prvních úspěších mladičké skladatelky i o její první lásce, kterou byl Ota Vach.

Dozvíme se o Třech Studních na Vysočině, kde trávila s rodiči a přáteli prázdniny. Prostřednictvím dopisů už z Prahy se dozvídáme o jejím postgraduálním studiu u Vítězslava Nováka a Václava Talicha, ale také o setkání s prezidentem Benešem a její osudovou láskou Bohuslavem Martinů, o trablech kolem provedení a nakonec velké slávě její Vojenské symfoniety.

Vítězslava Kaprálová (vlevo) a Bohuslav Martinů (uprostřed), Tři Studny na Vysočině, 1938|foto:The Kapralova Society

Na pozadí Kaprálové další studijní cesty, tentokrát do Paříže, se např. dozvídáme o tamním působení společnosti pro soudobou hudbu Triton, hodinách na slavné Ecole normale, kam ji k zápisu (3. 11. 1937) doprovodil Bohuslav Martinů. Ten byl od samého začátku jejím hlavním zdrojem kontaktů, které jí poskytoval více než velkoryse. Povídání Karly Hartl a četba z korespondence Kaprálové rodičům i přátelům se později odehrává v čase pro Československo a celou Evropu velmi pohnutém. To už je Vítězslava Kaprálová v Paříži podruhé a domů už se nikdy nevrátí.

Dojemné je líčení její plánované cesty s Martinů do New Yorku, která se nakonec neuskuteční. Rovněž manželství s Jiřím Muchou trvá velmi krátce. O posledních týdnech života Kaprálové v Paříži a Montpellier se dozvídáme také díky citacím z korespondence. Příčina její smrti dosud nebyla objasněna.

Badatelka Karla Hartl se už mimo obsah vysílaných Osudy svěřila: „Chtěla bych se vyznat ze své celoživotní lásky k hudbě Vítězslavy Kaprálové, která mě nesmírně obohatila. Samozřejmě mě zaujala i její osobnost, která je v dopisech nesmírně bezprostřední, vtipná a skutečně charismatická, jak si posluchači jistě povšimnou. To vše mi vlastně dalo náplň a smysl posledních pětadvaceti let mého života, a za to jsem Vítězslavě Kaprálové nesmírně vděčna. Doufám také, že tyto Osudy přispějí i k jisté rehabilitaci osobnosti Vítězslavy Kaprálové, protože je často nazíraná z úhlů, které nejsou podloženy fakty; někdy jde až o parazitování na této slavné osobnosti. A tak snad tyto Osudy ji ukážou v širším záběru.“

V samotném závěru Osudů zazní od Karly Hartl na adresu Vítězslavy Kaprálové tato slova: „Zazářila jako kometa a zrovna tak rychle z našeho obzoru zmizela. Ale zůstala s námi ve své hudbě, která i po 110 letech od jejího narození nepřestává překvapovat svou ohromnou invencí a životností.“