Zavřu oči a nechám působit hudbu. Obraz, který se mi vynoří, chci zprostředkovat divákům, říká operní režisér Jiří Heřman
„Leoš Janáček je geniální v tom, že nic nepřikrašluje,“ konstatuje na konto nejhranějšího českého operního skladatele v zahraničí umělecký šéf brněnské Janáčkovy opery Jiří Heřman, duše festivalu Janáček Brno. Vzhledem k aktuálnímu 8. ročníku byl Janáček hlavním tématem jeho Vizitky, Markéta Kaňková s ním ale probrala i mezinárodně ceněnou operu Řecké pašije Bohuslava Martinů anebo způsob, jakým vltavský host trénuje vnitřní klid.
Stál zrovna u moře na německé Rujáně, když mu v kapse zazvonil telefon. Na displeji svítilo jméno dirigenta Jakuba Hrůši. „Zeptal se mě, co bych řekl spojení Janáčkovy opery Z mrtvého domu a kantáty Glagolská mše,“ vzpomíná Jiří Heřman.
Čtěte také
Ten nápad jej okamžitě zaujal. „Když jsem o opeře začínal přemýšlet, víc mě zajímaly spíš písně, kantáty, oratoria. Přemýšlel jsem, jak by se daly scénicky provést,“ vysvětluje. Propojení Janáčkovy poslední opery napsané na motivy Dostojevského románu z roku 1862, zasazeného do sibiřské věznice, a kantáty, již skladatel dokončil dva roky před svou smrtí, bude zahajovacím opusem letošního ročníku zmiňovaného festivalu.
Nic nepřidat ani neubrat
Na celkovém tvaru pracoval tandem Heřman – Hrůša zhruba čtyři roky a společnou linku obou děl tvoří naděje a ženský element. Objevuje se jak mezi drsnými momenty opery, tak v Glagolské mši, jejíž vyznění ovlivnil i vztah Janáčka k osudové ženě Kamile Stösslové.
Čtěte také
„Vizuální koncepci většinou tvořím tak, že hudbu poslouchám se zavřenýma očima a nechám ji na sebe působit. Vždycky se mi pak vynoří obraz, který chci divákům zprostředkovat,“ vysvětluje, přičemž o inscenačním klíči mluvil detailně. Zmíněnou kombinaci Jiří Heřman považuje za svého druhu experiment. „Z mrtvého domu je nesmírně silná opera, ale sdělení se v ní občas ztrácelo, protože Janáček ji napsal jako tři monology. Přednést operu divákovi tak, aby rozuměl, co zpěváci zpívají, aby měl možnost přenést se do prostředí věznice, pro mě byla velká výzva.“
Leoše Janáčka si pro sebe Jiří Heřman objevil ještě v dobách svého plzeňského angažmá, kde coby operní režisér začínal. „Zasáhla mě Jenůfa, ale k té hudbě jsem si dlouho hledal cestu, mám k ní velký respekt. Je v ní všechno, musíte si dávat pozor, abyste k ní jako režisér nic nepřidal ani nic neubral.“ Na první vlastní inscenaci si tak troufl až roku 2018, kdy v Brně úspěšně režíroval Příhody Lišky Bystroušky.
Související
-
Když hudebník nabídne dobrý nápad, nemám problém ho přijmout, říká operní dirigent Robert Jindra
Jako malý kluk toužil Robert Jindra po práci na dráze. Pak se ale něco zlomilo, Robert si zamiloval hru na klavír a poslech klasické hudby.
-
Jiří Heřman: I operní divadlo je součástí „přímé řeči“ k naší současnosti
Operní režisér a šéf opery Národního divadla v Brně odešel před několika lety z pražského Národního divadla pro nesouhlas s fúzí divadla se Státní operou...
-
Hudební vzdělávání dokáže pohnout s problémy společnosti, říká kulturní manažerka Saša Střelcová
„Naše kniha je kritická reflexe toho, s čím se během posledních let roztrhl pytel,“ říká Alexandra Střelcová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
