Zavřu oči a nechám působit hudbu. Obraz, který se mi vynoří, chci zprostředkovat divákům, říká operní režisér Jiří Heřman
Jiří Heřman, umělecký šéf Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Moderuje Markéta Kaňková
„Leoš Janáček je geniální v tom, že nic nepřikrašluje,“ konstatuje na konto nejhranějšího českého operního skladatele v zahraničí umělecký šéf brněnské Janáčkovy opery Jiří Heřman, duše festivalu Janáček Brno. Vzhledem k aktuálnímu 8. ročníku byl Janáček hlavním tématem jeho Vizitky, Markéta Kaňková s ním ale probrala i mezinárodně ceněnou operu Řecké pašije Bohuslava Martinů anebo způsob, jakým vltavský host trénuje vnitřní klid.
Stál zrovna u moře na německé Rujáně, když mu v kapse zazvonil telefon. Na displeji svítilo jméno dirigenta Jakuba Hrůši. „Zeptal se mě, co bych řekl spojení Janáčkovy opery Z mrtvého domu a kantáty Glagolská mše,“ vzpomíná Jiří Heřman.
Čtěte také
Ten nápad jej okamžitě zaujal. „Když jsem o opeře začínal přemýšlet, víc mě zajímaly spíš písně, kantáty, oratoria. Přemýšlel jsem, jak by se daly scénicky provést,“ vysvětluje. Propojení Janáčkovy poslední opery napsané na motivy Dostojevského románu z roku 1862, zasazeného do sibiřské věznice, a kantáty, již skladatel dokončil dva roky před svou smrtí, bude zahajovacím opusem letošního ročníku zmiňovaného festivalu.
Nic nepřidat ani neubrat
Na celkovém tvaru pracoval tandem Heřman – Hrůša zhruba čtyři roky a společnou linku obou děl tvoří naděje a ženský element. Objevuje se jak mezi drsnými momenty opery, tak v Glagolské mši, jejíž vyznění ovlivnil i vztah Janáčka k osudové ženě Kamile Stösslové.
Čtěte také
„Vizuální koncepci většinou tvořím tak, že hudbu poslouchám se zavřenýma očima a nechám ji na sebe působit. Vždycky se mi pak vynoří obraz, který chci divákům zprostředkovat,“ vysvětluje, přičemž o inscenačním klíči mluvil detailně. Zmíněnou kombinaci Jiří Heřman považuje za svého druhu experiment. „Z mrtvého domu je nesmírně silná opera, ale sdělení se v ní občas ztrácelo, protože Janáček ji napsal jako tři monology. Přednést operu divákovi tak, aby rozuměl, co zpěváci zpívají, aby měl možnost přenést se do prostředí věznice, pro mě byla velká výzva.“
Leoše Janáčka si pro sebe Jiří Heřman objevil ještě v dobách svého plzeňského angažmá, kde coby operní režisér začínal. „Zasáhla mě Jenůfa, ale k té hudbě jsem si dlouho hledal cestu, mám k ní velký respekt. Je v ní všechno, musíte si dávat pozor, abyste k ní jako režisér nic nepřidal ani nic neubral.“ Na první vlastní inscenaci si tak troufl až roku 2018, kdy v Brně úspěšně režíroval Příhody Lišky Bystroušky.
Související
-
Když hudebník nabídne dobrý nápad, nemám problém ho přijmout, říká operní dirigent Robert Jindra
Jako malý kluk toužil Robert Jindra po práci na dráze. Pak se ale něco zlomilo, Robert si zamiloval hru na klavír a poslech klasické hudby.
-
Jiří Heřman: I operní divadlo je součástí „přímé řeči“ k naší současnosti
Operní režisér a šéf opery Národního divadla v Brně odešel před několika lety z pražského Národního divadla pro nesouhlas s fúzí divadla se Státní operou...
-
Hudební vzdělávání dokáže pohnout s problémy společnosti, říká kulturní manažerka Saša Střelcová
„Naše kniha je kritická reflexe toho, s čím se během posledních let roztrhl pytel,“ říká Alexandra Střelcová.
Nejposlouchanější
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Alois Jirásek: Lucerna. Pohádka nejen o tvrdohlavém mlynáři a jeho milované Haničce
-
Zemřel přední český psychiatr Cyril Höschl. Poslechněte si jeho vzpomínání v Osudech
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
