Jiří Heřman: I operní divadlo je součástí „přímé řeči“ k naší současnosti
Šéfem brněnské opery se režisér Jiří Heřman stal před pěti lety, kdy odešel z pražského Národního divadla. „ V Brně jsem se umělecky znovu narodil, v moravském Bayreuthu se cítím jako ryba ve vodě“.
Studovat režii se rozhodl po první návštěvě operního představení, ze kterého odcházel, jak s úsměvem říká, naprosto pohoršen polystyrénovými kulisami, které mu připomínaly televizní Studio kamarád.
Spojení prostoru a hudby považuje za klíčové, krom divadelního jeviště ho lákají místa s příběhem, který se s uváděnými díly může svázat.
Jsou místa, která se dají hudbou probudit.
V barrandovském filmovém ateliéru zvaném Dřevák před lety převedl do scénické podoby Schubertův písňový cyklus Zimní cesta. Smetanovu Libuši inscenoval na brněnském výstavišti jako sen o budoucnosti národa konfrontovaný s realitou. „Libuší jsem se chtěl vyjádřit i k současné politické situaci. Procházka historií státu měla mrazivé, ale s odstupem i velmi humorné momenty.“
Divadlo je tu proto, aby vedlo dialog s lidmi, v každém může otevřít prostor pro otázky.
S přáním mít volnou ruku v tom, co chci dělat, jsem přijal nabídku ředitele ND Brno Martina Glasera. Spolu jsme to tehdy nazvali „ divadlo snů“, řekl režisér, který nedávno získal dvě Ceny Divadelních novin za hudební inscenace roku. Oba tituly - Láska na dálku od Kaiji Saariaho a scénické provedení kantáty Bohuslava Martinů Gilgameš - si Jiří Heřman sám objevil a nastudoval pro jeviště Janáčkova divadla. Chce uvádět i díla méně známá, s dirigentem Marko Ivanovičem se zaměří na soudobou hudbu, objednávky na nové opery jsou již zadány.
Václav Cílek: Ztratíme-li svou kontinuitu, nestaneme se světoobčany, ale globálním póvlem

Realita má kvantový charakter. Je rychlá i pomalá zároveň. Je v ní ticho, krása a jemnost, které zůstanou. Tahle doba vychýlila rovnováhu ve prospěch zpráv, které jsou pravda dopoledne a odpoledne už ne. S geologem Václavem Cílkem jsme nevedli rozhovor o chaosu světa, ale o tom, co přispívá k jeho uspořádání.
„V opeře je mnoho věcí vyjádřeno hudbou a to je pro mě na tomto žánru fascinující. Když se podaří v hudbě odkrýt něco, co v ní nevnímal nikdo před vámi, můžeme mluvit o posunu v interpretaci díla. „
Pro Janáčkovo divadlo připravuje Řecké pašije od Bohuslava Martinů a Straussova Růžového kavalíra.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...