Václav Cílek: Ztratíme-li svou kontinuitu, nestaneme se světoobčany, ale globálním póvlem

„Pomalé, klidné věci se méně účastní pěny dní, ale vytrvávají delší dobu. Z první republiky si pamatujeme jen pár jmen politiků, ale o to víc malířů, literátů a hudebníků.“

Kultura je věc pomalého zrání.

Kontinuitu vnímá Václav Cílek jako vědomí, kdo a čím jsme: „Mít něco naposlouchané z hudby minulého a předminulého století, stejně jako si přečíst něco od Němcové nebo Čapka…Člověk bez vlastní kultury není úplný a živí se jen hláškami z druhořadých filmů.“

Jsme v evolučním stádiu, které míří k propojení světa. Řítíme se k němu slepě poslušní nutkání evoluce, ale není to navždy. Jednou dojde k nasycení a teprve pak budeme schopni uvažovat, v čem to bylo dobé a v čem zlé.

Václav Cílek|foto: Martina Kociánová

Když se začnou vyskytovat tendence k útlaku kultury, objeví se lidé, kteří ji budou zachraňovat. Kulturní bohatství se může stát majetkem menšího počtu lidí, ale o to zarputileji jej budou bránit.

Hudba a druhohorní hmyz

„Mám pocit, že jsem hodně dostal od přírody, lidí i společnosti a je pár věcí, které bych chtěl udělat, abych vrátil to, co jsem získal,“ říká Václav Cílek a v souvislosti se svým loňským odchodem do důchodu konstatuje, že práce mu doopravdy strašně přibylo. Zredigoval knihu svého otce Václava G. Cílka - Netvořice na přelomu války a míru. „Vzpomínky v sobě nosil celý život a sepsal je jako zážitky obyčejného kluka z Netvořic. Je to nekrvavé svědectví o válce.“

Ve Vizitce vysílané v den tzv. Vítězného února, kdy se v roce 1948 v Československu chopili moci komunisté, jsme se dostali i na téma neonormalizace. Podle Václava Cílka vyrůstá z pocitu lidí, že přituhuje.

„Člověk začne volit jiné strategie. Je velmi opatrný na to, co řekne, a raději se vyhýbá problematickým věcem. Schází nám rovnováha normálního zpravodajství, místo něj máme bud lakování na růžovo nebo na černo.“

Václav Cílek: Chod ročních období je určitě jiný, než býval

Proč máme čtyři roční období? A jak je lidé vnímali v minulosti?

Poslouchali jsme ukázku  z CD Souhvězdí Santini  se skladbami  bubeníka Pavla Fajta nahranými v prostorách Santiniho kostelů, dále hudbu slovenského kytaristy Andreje Šebana a  koláž z terénních nahrávek a elektroniky skupiny Kora et le Mechanix. „Neumím si představit život bez hudby, je to něco prastarého.“ A jako správný geolog ve Vizitce vysvětlil, že rytmus a hudbu přivedl na svět vlastně už druhohorní hmyz.