Závěrečná Beethovenova kvarteta

Skladby vznikly na sklonku Beethovenova života, ve dvacátých letech 19. století, kdy se autor po delší době vrátil k tomuto druhu komorní hudby. Kvartet B dur zní svěže a mladistvě, je to hudba invenčně bohatá, vyjadřující pocity lásky a štěstí. Zvlášť působivá je volná Cavatina. Skladba se jakoby vrací k Beethovenovu mládí a formou se blíží hudbě Haydnově či Mozartově.

Wihanovo kvarteto|foto: wihanquartet.com

Velká fuga měla být původně součástí předchozí skladby, skladatel ji však na radu přátel vydal samostatně (v kvartetu ji nahradilo finálové Rondo, které se stalo Beethovenovou poslední dokončenou skladbou). Velká fuga (ve skutečnosti řada několika fug, jež vyrůstají z jednoho tematického jádra) používá kontrapunktu i dalších postupů bez ohledu na hudební úzus doby; neobvyklou souzvukovou ostrost a disonanci přinesla až hudba příštího století.

Wihanovo kvarteto se zhostilo nesnadného úkolu opět se ctí, dokázalo vyjádřit lyriku i tanečněmelodickou notu první skladby, stejně jako dramatický rozmach fugy, ústící do vítězného finále.