Zas je tu máj

Jen málo básní světové literatury vystihuje milostné opojení májové nálady tak odvážně a tak silnými slovy jako biblická Píseň Šalomounova. Vždyť i nesmrtelný Karel Hynek Mácha začíná svou nejkrásnější básnickou skladbu vděčným odkazem na Píseň Šalomounovu: „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech, kvetoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech“. Zdá se, že veliký český básník slyší v májovém hlase hrdličky tutéž nezaměnitelnou melodii milostné touhy, jako moudrý židovský král Šalomoun před mnoha staletími.

Jak je to možné, ptají se zaskočení mravokárci, že má duchovní poezie tolik společného s milostnou lyrikou? Protože láska je jen jedna, odpovídají moudří rabíni. Milostná Píseň Šalomounova se do Bible nedostala nedopatřením. Podle rabína Akiby je ze všech biblických spisů nejsvatější. V tajemství milostného vztahu mezi mužem a ženou je totiž něco nebeského, nadpozemského, zázračného, něco, že čeho se právem tají dech a chvěje hlas. Právě v závrati lásky se člověk dotýká onoho Tajemství, které nás nekonečně přesahuje a kterému věřící lidé dávají jméno Bůh.

Synagogální svitek knihy Píseň písní.|foto: © Židovské muzeum v Praze

Proto je jazyk modlitby tak často jazykem milostné poezie. Proto je vášnivá Píseň Šalomounova už celá staletí zamilovaným čtením židovských i křesťanských mystiků. Úzkostliví mravokárci tím bývají vyvedeni z míry, ale ti, kdo trochu znají Bibli, by vlastně neměli být překvapeni.

Vždyť veliký apoštol Jan už před dvěma tisíciletími vyslovil onu závrať budící větu, že Bůh je láska. A málokdy tomu člověk rozumí tak dobře, jako v máji…