Za Dušanem Karpatským
Můj milý D.K., Můj milý Duško, Kochaný Dušane, Dušane Dušane, ty zpustlý hošíku, Milý Dušane and company, Ahoj bojovníče bratře, Ahoj vejtržníku,
Dušánku těbůh těbůh..... To je jen náhodný výběr oslovení z listů, které na pražskou adresu Dušana Karpatského přicházely za posledních šedesát let, z domova a především z jižních strání Evropy – od především charvátských /dříve jugoslávských/ spisovatelů, básníků, výtvarníků, filologů, překladatelů, státníků, filmařů etc. A mnohé z nich jsou jako v nějakém epistolografickém herbáři uloženy v knižním mohutném Listáři, který před dvěma lety vyšel ke Karpatského osmdesátinám v Nakladatelství Torst a ještě před tím v charvátském vydavatelství.
Dušan Karpatský se věnoval šíření a výkladu chorvatské kultury téměř 62 let, první překlad- esej Miroslava Krleži - uveřejnil v časopise Světová literatura v roce 1958. Od té doby k nám uvedl bezpočet chorvatských básníků, prozaiků i dramatiků, podílel se na literárních i encyklopedických slovnících, vlastivědných publikacích, sepsal dokonce jihoslovanskou kuchařku, osobně se významně angažoval na podporu demokratických sil v čase války v bývalé Jugoslávii. V době komunistické normalizace publikoval pod cizími jmény - Malý labyrint literatury, který znají snad všichni, kdo v té době studovali na středních školách, vyšel pod jeho autorstvím až v roce 1993. Jako literární historik se Dušan Karpatský zabýval i vzájemným prostupováním chorvatské a české kultury a učinil v tomto oboru několik jedinečných objevů.
Dnes přišla zpráva, že překladatel, editor a literární vědec Dušan Karpatský náhle zemřel 31. ledna 2017 ve věku nedožitých 82 let.
Dlouhá léta Dušan spolupracoval s literární redakcí Českého rozhlasu, ale především – byl neúnavným zprostředkovatelem vzájemných charvatsko-českých kulturních vztahů. Stovky překladů, cest, přednášek, článků, nápadů, osobních kontaktů a především dvě monumentální knihy, iniciované Dušanem – u nás vydaný Koráb korálový (tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků) a Zlatá kniha českého písemnictví, vydaný v Charvátsku, tvoři naprosto jedinečný literární dialog dvou blízkých kultur.
Smysl Karpatského tvůrčího usilování (překladatelského, editorského, diplomatického, poutnického) zahlédám v onom přemosťování. Zdravkem Zimou byl Dušan výstižně nazván pontifexem - stavitelem mostů na březích dvou kultur, charvátské a české. Propojovatelem, zprostředkovatelem, seznamovatelem, iniciátorem i inspirátorem, někdo by mohl říci institucí. Nu: dobrodějem.
Nemůžu nevzpomenout na jeden svůj charvatský ostrovní zážitek: Před pár lety jsem pobýval na charvatském ostrově Pag. Náhodně jsem se tam v jedné zapadlé vesnici dal do řeči s místním kulturním činovníkem, učitelem, vedoucím jedné pěvecké skupiny a když jsem mu říkal, že jsem z Čech, pohotově odvětil: Tak to musíte pozdravovat pana Karpatského. Oněměle jsem zíral: Vy tady znáte pana Karpatského?? Podobná scéna se opakovala ještě dvakrát – při rozhovoru se starostou Novalje a s místním ředitelem muzea. Oba pozdravovali do Prahy pana Karpatského. A bylo mi zcela jasné, že v Charvatsku už navždy budu chodit v Karpatského šlépějích.
Poslední rozloučení s Dušanem Karpatským proběhne ve čtvrtek 9. února v 11 hodin v Ústřední síni v Praze na Olšanech.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
