Z Terezína do Prahy. Restaurátoři chystají předměty do stálých expozic Národního muzea

24. říjen 2018
Ústřední depozitář Národního muzea, Terezín

Rekonstrukci Historické budovy Národního muzea z roku 1891 předcházely dlouhé roky příprav. Jejich součástí musela být i oprava a dovybavení depozitárního komplexu v Terezíně, který byl dokončený v roce 2011. Následovalo uzavření Historické budovy muzea pro veřejnost, stěhování sbírek a na jaře 2015 zahájení generální opravy.

V Terezíně ale muzeum nevybudovalo jen nové depozitáře, díky kterým byly veškeré sbírky Historického muzea vůbec poprvé soustředěny na jedno místo, ale také nové restaurátorské dílny, které mu dosud chyběly.

Archiv, Terezín

Vedoucí Oddělení péče o sbírky Historického muzea Petra Korandová mě vedla chodbami Ústředního depozitáře Terezín. Zamířili jsme do restaurátorské dílny malířských děl, kde na nás čekala akademická malířka Olga Trmalová. „V dílně samotné musí být ideální osvětlení. Jsou tu velké stoly, kde se dá dělat s obrazy ve vodorovné poloze, pak malířské stojany, protože jsou fáze, kdy obraz musí být ve svislé poloze. Kromě osvětlení centrálního je tu také osvětlení lokální na ten konkrétní předmět.“

Po sedmi letech se konečně otevře hlavní budova Národního muzea. Zatím jen přízemí a Panteon

Historická budova Národního muzea po rekonstrukci

Více než 120 let čekala Historická budova Národního muzea architekta Josefa Schulze z roku 1891 na generální rekonstrukci. Prosadit opravu hlavní budovy - nejsložitější obnovu v dějinách moderní památkové péče - se podařilo v roce 2006. Stavba za zhruba dvě miliardy korun začala po letech příprav na jaře roku 2015 a tuto neděli se budova znovu, ale zatím jenom částečně, otevře veřejnosti.

Ke své práci restaurátoři dále potřebují třeba vakuové stoly k zažehlování obrazů, odsávání nebo vlhkoměr. Zásadní je i laboratorní zázemí, kde je třeba rentgen, ultrafialové lampy nebo 3D lupa a 3D mikroskopy.

Původně mělo Národní muzeum jen tři restaurátorské dílny - papíru, kovů a keramiky. Když se z Historické budovy v Praze přesunuly do Terezína, přibyly k nim čtyři další - nábytku, textilu, malířských a sochařských děl. A vedoucí Oddělení péče o sbírky Historického muzea Petra Korandová říká: „Většinou se předměty do restaurátorských dílen dostanou z důvodu plánované výstavy nebo výpůjček. Pracuje u nás 13 restaurátorů, pouze 5 z nich je na plný úvazek. Je toho ještě hodně na restaurování, nejsme schopni to pokrýt vlastními silami, takže máme finance i na externí restaurování.“

Z restaurátorské dílny kovů, Terezín

Stálé expozice budou otevřené postupně v roce 2019 a 2020. Akademická malířka a restaurátorka Olga Trmalová mi také vysvětlila, že ateliér malířských děl mohl vzniknout až v Terezíně, protože v Historické budově muzea pro něj nebylo dost prostoru. „Ateliér je takové naše dítě, protože jsme přišli do takřka nezařízených místností.“

Z restaurátorské dílny sochařských děl, Terezín

Zrestaurované předměty, které budou součástí nových stálých expozic, bude v následujících měsících potřeba převézt zpátky do Prahy. Co takový převoz obnáší, popisuje Olga Trmalová na příkladu slavětínského oltáře.  „Restaurátor kontroluje stav předmětů těsně před tím, než je to do speciálních obalů uloženo, poté to firma vyloží na místě, za přítomnosti restaurátora se věc vybalí a uloží na dané místo. Pokud by došlo k nějaké drobné oděrce, tak restaurátor tu věc dá do pořádku. Pak zkontroluje, jestli jsou v pořádku všechny náležitosti klimatu.“

Připomeňme, že Historická budova muzea se částečně otevře už v neděli 28. října.