Z pražského zátiší. Zdeněk Řehoř a Jana Hlaváčová v rozhlasové hře na motivy povídky Jakuba Arbese

Téměř celý svůj život prožil spisovatel Jakub Arbes v Praze, v jejíchž kulisách se také odehrává většina jeho prozaického díla. Budoucí redaktor Národních listů, žák a posléze přítel Jana Nerudy, znalec a ctitel díla Karla Hynka Máchy se narodil v roce 1840 do rodiny smíchovského ševce. Chlapcovo nadání přimělo rodiče, aby mu umožnili studia na reálce, kde se jeho učitelem českého jazyka stal krátce Jan Neruda. Ten také později vymyslel název pro Arbesův zvláštní literární útvar na pomezí novely a románu, v jehož základu je příběh vycházející z nějakého tajemného, nevysvětlitelného jevu – romaneto. K nejznámějším patří Svatý Xaverius, Sivooký démon, Zázračná madona nebo Newtonův mozek.

Povídka Z pražského zátiší (později opatřená názvem Pražský domácíček aneb Buď spořivý!) však nabízí mnohem profánnější obraz života z autorova milovaného města. Poprvé vyšla na pokračování v časopise Světozor od října do prosince roku 1879.

Arbes v ní vypráví příběh majitele několikapodlažního domu na pražské periferii. Mohlo by se zdát, že pana Vorlíčka čeká klidný podzim života, zvlášť když pro svou staromládeneckou domácnost najde šikovnou a hodnou hospodyni. Jenže kdo z nás si dokáže vážit toho, co má, a nenapadne ho, že by se mohl mít ještě líp! Ani dobrák pan Vorlíček takovému pokušení neodolá, což se neobejde bez následků.

Rozhlasovou hru podle Arbesovy povídky napsal Oldřich Knitl, v režii Jana Tůmy si zahráli Zdeněk Řehoř, Jana Hlaváčová, Ilja Prachař, Milan Neděla, Jan Přeučil, Hana Doulová a další.