Z ideologického vězení může fanatika vymanit až dotek smrti, říkají Dardennovi, režiséři filmu Mladý Ahmed

Čtěte také

Sympatie pro pana džihádistu. Nový film bratrů Dardennových Mladý Ahmed

Bratři Dardennové jsou dvojnásobní držitelé Zlaté palmy z festival v Cannes, autoři filmů Rosetta, Syn, Dítě nebo Dva dny, jedna noc. Za novinku Mladý Ahmed získali na letošním ročníku nejvýznamnějšího filmového festivalu světa cenu za režii. Právě v Cannes vznikl rozhovor, který vám nabízíme v audiozáznamu z pořadu Reflexe, a část také v přepisu. Dvojice režisérů se v interview vyjadřuje k radikálnímu islámu, k tomu, co všechno může film změnit a v čem se liší od jejich předchozích filmů. Film je právě k vidění v české kinodistribuci.

Jak jste našli představitele chlapce Ahmeda, třináctiletého muslimského radikála?

Luc Dardenne: Dělali jsme stejný casting jako vždy. Přihlásilo se nám zhruba 600 dětí. Casting měl na starosti můj syn. Hledal chlapce ve školách, přes internet, přes místní asociace v Lutychu a v Bruselu. Na základě fotek a přiložených dopisů, které většinou napíšou rodiče, jsme vybrali zhruba stovku dětí. Ty jsme si pak pozvali a představitel hlavní role Idir přišel hned první den. Hned jsme si všimli, že má neskutečný cit pro rytmus a hraje naprosto přesně. Říkali jsme mu rychleji, nebo počítej si v hlavě do pěti a on dělal vše správně. Viděli jsme i všechny ostatní, ale on zůstával nejlepší. A měl taky brýle jako postava ve scénáři. Ne že bychom ho vybrali kvůli tomu, ale říkali jsme si: ty brýle už má. Pak přišel ještě dvakrát a na potřetí jsme zavolali rodičům a požádali je o schůzku. Idir je nezletilý, tehdy mu bylo 12 a během natáčení mu bylo dvanáct a půl, i když vypadá starší. Rodičům jsme tedy řekli, že jsme si jejich syna vybrali jako herce do filmu, a převyprávěli jsme jim scénář. Dali jsme jim scénář, aby si ho v klidu přečetli, a pozvali je zase za týden. Při další schůzce nám dali svůj souhlas a tatínek synovi řekl: „My souhlasíme, a co ty?“ Přeci jen tam má roli mladého teroristy. A on řekl: „Já taky, mně se to líbí, protože ta postava není jen hodná, ale taky zlá. Budu hájit zlého kluka.“ (…)

Z filmu Mladý Ahmed, režie Jean-Pierre a Luc Dardennovi|foto: Film Europe (5008377)

Radikální islám je v Evropě obrovský problém. Co vás na tom tématu zaujalo? Proč jste si ho vybrali pro svůj další film?

Luc: My jsme nezačali výběrem tématu. Dokud jsme neměli postavu dospívajícího zfanatizovaného chlapce, tak jsme neměli ani film. To téma je sice velmi aktuální kvůli atentátům v Belgii, ve Francii, v Dánsku, ve Španělsku i jinde, ale nás napadlo vyprávět příběh, který ještě vyprávěn nebyl, až když jsme měli tu postavu. Takové zamyšlení nad náboženstvím, které se nám zdálo velmi důležité, a přitom se o něm nemluví. Náboženství je myšlenkový svět, který některým umožňuje žít s ostatními v míru, ale jakmile ho ovládne fanatismus, může člověka naverbovat a zcela proměnit. Připraví ho o chuť k životu a dá mu pocit povýšenosti a moci, pocit, že je součástí něčeho většího a je nejčistší mezi čistými. Ahmed je imámův oblíbenec a navíc má bratrance, který zemřel jako mučedník, takže je podle imáma ještě čistší. Řekli jsme si, že takto budeme Ahmedův příběh vyprávět. A zároveň, vzhledem k tomu, že je to dospívající kluk a v tomto věku ještě nejsme hotoví a měníme se, budeme možná moci ukázat, že v něm je ještě život, ještě se ho zcela nezmocnila imámova smrtonosná ideologie. Pořád má chuť žít, dotýkat se dívek a líbat je. Taková věc s ním může dost silně otřást, ale zároveň to nestačí. Nakonec jsme to pojali trochu jinak, ale tohle byl původní záměr. Jestli je možné se vymanit z fanatismu a jak. To byla prvotní otázka našeho filmu.

Z filmu Mladý Ahmed, režie Jean-Pierre a Luc Dardennovi|foto: Film Europe (5008377)

Je velmi zajímavé, jak v Ahmedovi v průběhu filmu fanatismus roste. Jak se stane, že člověk něčemu takovému propadne? Nemáte dojem, že jsme vůči radikálnímu islámu trochu bezmocní?

Jean-Pierre: Co se týče té první otázky, spisovatel Günter Grass ve svých pamětech, tedy v jedné ze svých posledních knih, zveřejnil, že jako mladý byl stoupencem Waffen SS. Bylo mu 14 nebo 15 let. Došlo k tomu na konci války, takže nemůžeme říct, že se stal stoupencem nacismu, aby si zachránil život. Byl to určitý druh idealismu, snaha bránit vlast silou, otázka čistoty rasy. Tomu chtěl sloužit. A on sám si klade otázku: „Když se dívám zpětně na toto období svého života, říkám si, proč jsem to udělal? Mám jen jedinou odpověď. Nechal jsem se svést.“ To je fanatismus. Ahmed se nechal svést. Samozřejmě, že někde to jde snadněji než jinde. Jeho bratr se třeba svést nenechal. Ale jeho na tom něco zlákalo, okouzlilo, ovládlo. Možná takové přistoupení k naprosto nepodmíněné nenávisti usnadňují určité sociální a ekonomické podmínky. Ale před dvaceti, třiceti, čtyřiceti lety také ve společnosti byli ekonomicky a společensky znevýhodnění lidé, ale přitom je nenapadlo vmísit se do davu a vyhodit se do povětří, aby zabili co nejvíce lidí. Stávkovali za více práv, za důstojnost, lepší živobytí a za rovnější společnost. Jde o náboženský fanatismus. Nechal se svést.

Z filmu Mladý Ahmed, režie Jean-Pierre a Luc Dardennovi|foto: Film Europe (5008377)

Luc: A tu druhou otázku si klade celý film. Jako autoři jsme se ocitli trochu ve stejné situaci jako jeho učitelé. Když jsme psali scénář, nedařilo se nám Ahmeda vrátit zpět do života a vytáhnout ho z té smrtelné ideologie. Měli jsme v plánu natočit chvíle z jeho života, když třeba hladí tele, běhá, dělá normální věci jako všichni. Chtěli jsme také točit život okolo něj, třeba třepotání listů na stromech. V příběhu měla být vedlejší postava, která ho bude chtít vytáhnout z fanatismu, ale nedařilo se nám to. Byli jsme ve stejné situaci jako jeho matka. Museli jsme tam vnést nějaké specifické setkání. S vlastní smrtí. A to zvrátí jeho přístup. Řekne si: smrt není komáří štípnutí, jak mi říkal bratranec. Je to něco jiného. Dostane strach. A pozvolna zase naváže kontakt se životem. Podá ruku ženě, které ji předtím podat nechtěl. Takže ano, dá se z toho vymanit. Zůstáváme optimističtí. Ale ve skutečnosti je to dost těžké. To, co my točíme, je fikce.

Jak jste si hledali informace o terorismu? Bavili jste se s nějakým teroristou? Nebo je všechno fikce a založeno na tom, co jste četli v novinách.

Jean-Pierre: Dělali jsme si rozsáhlý průzkum, a to z několika důvodů. Já ani bratr nejsme muslimové, nebyli jsme vychováni jako muslimové, takže jsme o tom věděli hodně málo a museli si vše dohledat. Během psaní scénáře i během natáčení jsme měli k dispozici poradce. Setkali jsme se i s psychiatry a psychology, kteří mají zkušenost s radikály. Dále jsme byli v kontaktu s psychoanalytikem, který se podílel na založení deradikalizačního centra. Museli jsme si udělat rozsáhlé rešerše, protože máme jako hlavní postavu náboženského fanatika a část filmu vypráví, jak ten chlapec pod vlivem imáma rozděluje svět na čisté a nečisté. Po každém kontaktu s těmi podle něj „nečistými“ se musí očistit. To všechno si člověk musí dohledat a brát vážně. I samotné náboženství má své rituály, které je třeba respektovat. Je to jen detail, ale existují například určitá gesta, která dělají radikálové a ostatní muslimové ne. Třeba modlitbu zakončují radikálové jinak než ostatní muslimové. To jsme si museli opravdu důkladně dohledat a brát to velmi vážně, i během natáčení. Na druhou stranu bohatá dokumentace a informace vám také přinese nové scény. (…)

Z filmu Mladý Ahmed, režie Jean-Pierre a Luc Dardennovi|foto: Film Europe (5008377)

Liší se dramaturgie tohoto filmu od těch předchozích? Příběh na začátku velmi rychle eskaluje. Dalo by se to považovat za novou dramaturgii ve vaší filmografii?

Jean-Pierre: Mezi tímto a předchozími filmy by se našly i další rozdíly, ale jeden je výraznější. Snad ve všech předchozích filmech dokázala hlavní postava navázat kontakt s ostatními a díky tomu vyjít ze svého uzavření. Často si ani neuvědomovala, jak ji setkání mění. Tento film se zásadně liší v tom, že hlavní postava je fanatik, který je naprosto uzavřený, a vnější svět pro něj neexistuje. To pro nás bylo náročné, protože jsme svou postavu nemohli změnit pomocí lidí z vnějšku. Setkání s ostatními lidmi nestačila. Možná na něj působila, ale nedovedla ho ke změně. V tom je ten rozdíl…