Sympatie pro pana džihádistu. Nový film bratrů Dardennových Mladý Ahmed
Bratři Jean-Pierre a Luc Dardennovi, oceňovaní tvůrci filmů Dítě, Rosetta a Dva dny, jedna noc nás v novém filmu konfrontují s islamistickým radikálem, kterému je teprve 13 let…
Čtěte také
Filmy belgických bratří Dardennů mívají dvě přednosti: vždy nás vtáhnou do specifického společenského prostředí a zaměří se v něm na výrazného hrdinu, k němuž si divák ihned vytváří proměnlivý vztah. Jejich postavy většinou zraňují své okolí a dopouští se hanebností, než je výčitky svědomí přivedou k pokání a nalezení lepšího já. Viděli jsme to u obchodníčka s cizí bídou ve Slibu, u obhroublé asociální tulačky v Rosettě nebo u zloděje z povolání v Dítěti, který bez hnutí brvou zpeněží i vlastního novorozeného syna. Sledovat filmy bratří Dardennů znamená projít si cestu od antipatií na první dobrou k pochopení a sympatiím vůči chybujícímu jedinci, který si v důkladně rozehraných podmínkách nese svůj kříž.
Džihádistu nepřevychováš?
Tento mechanismus empatického přirůstání k dardennovské postavě poprvé selhává v Mladém Ahmedovi, jehož titulním hrdinou je třináctiletý islamistický radikál. Ahmed se nedopouští špatností zkratovitě, ale cíleně. Těžko si získá divákovo srdce, jakkoli je zranitelnou obětí manipulace, což jediné ho polidšťuje. Poprvé dochází u Dardennů i k tomu, že vykreslují nějakou societu (tentokrát muslimskou obec v srdci evropské metropole) skrze její extrémní, a nikoli typické zástupce. Více než o observační sondu do sociálního milieu jako by jim šlo o tezi, že zfanatizovaného džihádistu nepřevychováš. Na Ahmeda přitom nahlížejí tradičně svým puristickým realistickým stylem bez sebemenších estetizujících postupů, budícím zdání dokumentárního vhledu.
Ahmeda formují dva falešní proroci: internetový duchovní, vyzývající své posluchače k terorismu, a lokální imám, který mu nahrazuje nepřítomného otce a vymývá mu mozek tváří v tvář. (Připomeňme, že motiv chlapců vzhlížejících k otcovským figurám a podléhajícím tak bludu je v Dardennovské filmografii častý). Naučili Ahmeda vidět v druhých jen zdroje rituální nečistoty a překážky na osobní cestě do ráje. „Nesnáším hříchy a nechci jít do pekla“, děsí se z poskvrny dívčím polibkem kluk s pokusem o vraždu v trestním rejstříku. Není už schopen brát lidi takové, jací jsou, natož se do nich vcítit. Muslimy kádruje na „správné“ a padlé, pro belgickou matku má už jen pohrdání a urážky. Že je mimo on, a ne muslimská komunita, to Dardenni ukazují na vedlejších postavách, které nesdílí jeho zápal a jednoduše mizí z jeho blízkosti. Sympatie pro Ahmeda těžko překonají bod mrazu.
Belgie jako bojiště
Ahmed obdivuje bratrance padlého ve svaté válce a opakuje si jeho životní motto, které je však koláží militantních formulací z různých veršů Koránu. Účelové spojování pasáží vytržených z kontextu odhaluje selektivní přístup radikálů k jazyku a pojmenovávání okolní reality, z níž jako by zcela vypadlo vše nesouvisející s bojem. Ve fanatických představách je tak celý svět jednou velkou arénou, kde je třeba stále zápasit za zachování „čistoty“ Islámu proti „bezvěrcům“ a „odpadlíkům“. A Belgie jako nemuslimská země je bitevním polem obzvláště důležitým. Proto je Ahmed poslán do boje proti učitelce arabštiny, která chce k výuce používat krom Koránu i jiné zdroje, aby si děti rozšířily slovní zásobu a osvojily si krom náboženského jazyka i jiné obraty. Neschopný, ale vytrvalý atentátník vyráží tedy se zbraní v ruce hájit to, co považuje za arabštinu v její tradiční formě. Tato lingvistická rovina filmu, v níž se Arabové neshodnou na správné podobě svého jazyka a obsahu svých slovníků, dává vzpomenout na orwellovský newspeak – jazyk totalitních zřízení, zredukovaný z původní bohatosti na pár ideologicky preferovaných pojmů a frází. A tak sledujeme třináctiletého kluka, přesvědčeného s vážností padesátníka o své nadřazenosti nad všemi, kdo nestudují arabštinu a Korán tak povrchně, jednorozměrně a „pravověrně“ jako on.
Lidská podstata mladého fanatika probleskuje jen ve fyzických reakcích
Jak ale přivést zmanipulované dítě zpět do reality, v níž se nevraždí učitelky a maminkám se nenadává? Dardenni se nám snaží namluvit, že náboženského radikála nejhrubšího zrna vyvede z transu jen intenzivní tělesný vjem – procítění i jiného rozměru bytí, než je ten rozumový a teoretický. Ahmedovo lidství totiž probleskne všehovšudy ve dvou nekontrolovaných fyzických reakcích – ve stydlivém uculování se při tom, jak ho svádí smělá ctitelka, a v bolesti po pádu z výšky. S láskou nápadnice se Ahmed ještě vypořádá předpisovým požadavkem její konverze k islámu, ale přeražená páteř je už horší. Hoch náhle prosí o pomoc a odpuštění osobu, kterou chtěl ještě o necelou minutu předtím zabít. Skutečně je mezi nenávistí za hrob a pokáním tak tenká hranice jednoho zášlehu bolesti?
Značí to, že jsme proti náboženskému extremismu v Evropě bezbranní, nemůžeme-li ho zvrátit pokojnou cestou? Bratři Dardennové zjevně považují za neúčinný kultivovaně trpělivý přístup západní společnosti, posílající nezletilého fanatika na převýchovu na statek v očekávání, že k ní prací a kontaktem s nemuslimskou komunitou časem přehodnotí vztah. Respekt vychovatelů, vycházejících Ahmedovým náboženským potřebám vstříc, imámův militantní vliv nezastíní – k tomu musí Dardenni nasadit bolestivou náhodu, která z filmu trčí jako tezovitá deus ex machina.
Mladý Ahmed (Le jeune Ahmed, Belgie, Francie 2019), 84 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 10. 2019)
Hrají: Idir Ben Addi, Olivier Bonnaud, Myriem Akheddiou, Victoria Bluck, Claire Bodson ad
Režie a scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne
Kamera: Benoit Dervaux
Střih: Marie-Hélène Dozo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka