Yves Luginbühl: Apollinský a dionýský živel, 2 části

28. červenec 2011

Esej

Detail sochy Apollona belvedérského na fotografii Marie-Lan Nguyen|foto: Museo Pio-Clementino

Francouzský geograf, inženýr agronomie a esejista Yves Luginbühl (nar. 1945) byl od roku 2002 ředitelem oddělení výzkumu krajiny v největší francouzské státní výzkumné instituci CNRS, je rovněž konzultantem Rady Evropské unie v otázkách spjatých s vlivem činnosti člověka na krajinu.

Yves Luginbühl je autorem a spoluautorem několika knižních publikací na téma vztahu člověka a krajiny (Krajiny, texty a zobrazování krajiny od Osvícenství do dnešních dní (1989), Metody vytváření atlasů krajiny (1994), Umění zahrady za Napoleona III. (2002), Čas a prostor ve vztahu ke krizím životního prostředí (2006), Krajiny: mezi poznáním a aktivitou (2007), napsal i řadu statí ohledně vlivu člověka na utváření krajiny (Modely a zobrazení krajiny v oblasti Normandie-Maine, 1995), Několik proměn v oblasti bádání o krajině, 1995). Yves Luginbühl patří k těm vědcům, kteří ve svých textech zdařile propojují vědecký a esejistický styl a kteří nezapomínají na širší souvislosti zkoumané látky. Ve stati s názvem Apollinský a dionýský živel autor líčí, jak „Apollón, bůh světla, spojuje své síly se silami Dionýsa, boha slavností a vína“ a jak tím „středomořská krajina nabývá své proslulé krásy“...

Z vlastního překladu připravil Petr Turek. Převzato z časopisu Ateliér, z roku 1999. V režii Jaroslava Kodeše účinkuje Jan Vlasák. Pořad byl natočen roku 2009.

autor: tur