Vztah romských čtenářů k vlastní literatuře je silný. Je to zdroj radosti a hrdosti, říká romistka Karolína Ryvolová

11. leden 2022

Proč v romských pohádkách přijíždí princ v bílém mercedesu a princezna září jako žárovka dvoustovka? Z jakého důvodu je dobré vydávat texty romských autorů souběžně česky i romsky, čím si ji získal romský raper Čavalenky a kterou píseň svého otce Wabiho má nejraději? I o tom mluvil Ondřej Cihlář ve Vizitce s romistkou, anglistkou a překladatelkou Karolínou Ryvolovou.

Když se v polovině devadesátých let hlásila Karolína Ryvolová ke studiu anglistiky a amerikanistiky, musela si k angličtině přibrat druhý obor. Vylučovací metodou jí ten rok zbyl jeden maličkatý s názvem romistika. „Netrpěla jsem žádnými předsudky, o této části světa jsem nic nevěděla a chtěla jsem se něco dozvědět. Zkusila jsem tedy přijímačky a vyšlo to,“ říká ve vltavské Vizitce.

Čtěte také

Jestliže anglistiku studovala v ročníku s několika desítkami mladých lidí, se spolužáky z romštiny i s Romy, od kterých se učila jazyk a kulturu, žila v těsném sepjetí. Intenzivní studium se v její práci odráží dodnes. Překládá, edituje a po redakční stránce k vydání připravuje texty romských autorů. Nedávno dala dohromady důležitý přehled romské literatury za posledních padesát let s názvem Špačkem tužky na manžetě (věnoval se mu jeden z prosincových Akcentů).

Před čtyřmi lety se přidala k nakladatelství Kher, které do světa posílá právě texty romských autorů. Z on-line platformy, jejímž účelem bylo odstranit maximum překážek mezi autory a čtenáři, se postupem času stala svébytná značka. „Elektronická podoba knížek fungovala, ale dosáhla stropu. Do Kheru jsem nastoupila s představou, že kdo miluje čtení, ten miluje knížky a má rád jejich vůni a ilustrace. Věřím zkrátka, že obal prodává,“ dodává s tím, že praxe její tezi potvrdila. „O naše knihy je teď velký zájem, vánoční prodeje předčily očekávání. Máme čtenáře ze Slovenska, knížky posíláme i do Británie, kde žije velká romská komunita.“

Změna měla smysl, ale cena za ni je velká

Romistka a editorka knihy O mulo Karolína Ryvolová

Přestože romština není pro Romy jazykem vzdělávání a často se k ní – navíc jen v ústní podobě – dostávají až v dospělosti, je při psaní literárních textů jazykem dominantním. O zápisu romského slova na papír mluví Karolína Ryvolová jako o revoluci. „Když romský mluvčí poprvé čte romštinu, zažívá zvláštní pocit disociace. Nepoznává ji jako svůj jazyk,“ vysvětluje. Přesto je vztah romských čtenářů k vlastní literatuře silný, je to zdroj radosti a hrdosti. Není to tak, že by naši zákazníci byli jen gadžové.“

Detailněji mluvil Ondřej Cihlář s Karolínou Ryvolovou o dvou nových titulech – sbírce Všude samá krása, v níž dvě desítky autorek a autorů vzpomínají na své předky, a o souboru Samet Blues tematizujícím prožitky přelomového roku 1989. „I pro nás v Kheru byly ty texty překvapivé. My sice žijeme v havlovském porevolučním étosu, těšíme se ze svobody, ze zániku cenzury, ale tento pocit velká část romské komunity nesdílí,“ říká.

Ryvolová, Karolína (ed.) O mulo! Povídky o duchách zemřelých

Zároveň zmiňuje ambivalentnost v přístupu samotných autorů: i ti, kteří vyjadřují nostalgii po minulých časech, získali po roce 1989 vzdělání a nadhled, díky kterým byli schopni tyto texty napsat. „Jsou důkazem, že změna měla smysl. Cena za ni je ale obrovská.“

Skrz písničky Karolína Ryvolová vzpomínala na svého oblíbeného romského hudebníka a textaře Jana Áčo Slepčika, na divoká léta, kdy toužila uniknout folkovým kořenům, i na svého tatínka (písničkáře) Wabiho Ryvolu. K poslechu většiny tvorby se dostala až po Wabiho smrti v roce 1995 a ve Vizitce si nechala zahrát jednu ze  svých nejoblíbenějších písní Máš chuť evergreenů.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová