Francouzům čeština šumí, jako by šeptala, říká bohemista Xavier Galmiche. Lásku k české poezii u něj zažehly knihy Jakuba Demla

30. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bohemista Xavier Galmiche

Moc rád otevírá knihy v knihkupectví a k nákupu se nechává inspirovat prvními stránkami. „Takhle jsem objevil třeba sbírku básní Radka Fridricha Krooa krooa. Jeho poezie mě oslnila, koupil jsem práva a přeložil to,“ říká bohemista a profesor české literatury Xavier Galmiche. V Paříži s ním natáčel Michal Bureš.

Narodil se na začátku šedesátých let v Nancy, zasmušilém městě se silným pivním odérem v ulicích. V polovině osmdesátých let tuto atmosféru pocítil znovu, ale už v Praze, kde pracoval jako civilkář na francouzském velvyslanectví. Tam se mu přihodila klíčová věc. V kanceláři objevil skříň se samizdaty, které měly být do Francie poslány diplomatickou poštou. Zůstaly však doma. „Pustil jsem se do čtení Demlových spisů, což byl zásadní okamžik. Moc jsem tomu nerozuměl, ale byla v tom jakási údernost,“ řekl ve Vizitce Xavier Galmiche.

Bohemista Xavier Galmiche v Paříži

Láska k textům Jakuba Demla zůstala profesoru české literatury a středoevropských kultur na Katedře slovanských studií na pařížské Sorbonně dodnes. „Našel jsem u něj tajemný způsob jazyka,“ vysvětluje. „Francouzům čeština šumí, jako by šeptala. U Demla najdeme téma mumlání jako zárodek pravého smyslu slova. On si nekladl za cíl něco vyjadřovat, ale opakovat zvuky. Myslím, že pod jazykem existuje zóna, ve které se najde duše člověka, a kvůli téhle vrstvě se česky nikdy nedorozumím úplně kompletně,“ dodává.

Když text bobtná jako kaše v hrnku

Překládání české literatury do francouzštiny je jeho velký koníček, věnuje se mu i se svými studenty. V překladatelské dílně pracují společně na celých knihách, v minulosti takto převedli Erbenovu Kytici, pustili se i do knih Karla Hynka Máchy, Antonína Sovy anebo do Galmichovu srdci bližšího katolického proudu. Překlad poezie je podle Galmiche samostatnou literární kapitolou, slovanská řeč je totiž kratší a během převodu do francouzštiny překladateli text pod rukama narůstá. „Něco prostě musíte dát pryč. Ze sémantického hlediska je to škoda, jinak by to ale byly nekonečné verze.“

Čtěte také

Ve Vizitce mluvil o své nové knize o Williamu Ritterovi (1867 – 1955), což byl švýcarský spisovatel, malíř a kritik, jenž se jako jeden z prvních soustavně věnoval středoevropskému prostoru, o své vlastní knize postřehů a anekdot Metafyzický kurník, o vnímání spisovatele Milana Kundery francouzskými čtenáři a také o zájmu o českou literaturu jako takovou. Ten je podle něj ve Francii minimální, situace se výrazně zhoršila po rozpadu Československa. „Když z jedné země uděláte dva živly, lidi to tu nejsou schopni identifikovat. Rozpad státu šel na úkor recepce tuzemské literatury, ta je tu na dně,“ konstatuje.

03085162.jpeg

Galmiche získal loni na podzim cenu Premia Bohemica za propagaci české kultury v zahraničí. Činí tak pomocí originálních a pro český kontext přínosných výkladů, přičemž na domovské Sorbonně včlenil bohemistiku do středoevropských studií. Jen tak podle něj může ve Francii jako akademický obor přežít.

Spustit audio

Související