Dokáže text odpovědět na současné otázky? Při četbě je to pro mě důležitější než doba jeho vzniku, říká výtvarník Viktor Karlík
Opěrný bod, zdroj energie a inspirace a taky oblast, kterou je třeba chránit – i tím je literatura pro výtvarníka, grafika a spoluzakladatele Revolver Revue Viktora Karlíka. Publikum o tom ostatně přesvědčuje i jeho aktuální výstava v pražském Doxu nazvaná Literatura. K vidění je do 9. ledna a Viktor Karlík o ní mluvil také s Markétou Kaňkovou ve Vizitce.
Když se Viktor Karlík v osmnácti letech potkal s Ivanem Martinem Jirousem, převzal do svého světa jeho morální náboj a vědomí, že s oficiálním tiskem a kulturou si člověk nic nezačíná. Ve stejné době také objevoval texty Jiřího Koláře. Odpovědi na otázky své i otázky dnešní doby v nich nachází dodnes. „Byl jsem mladý hoch, když se mi do rukou dostal jeho Očitý svědek. Při četbě jsem si uvědomil, že aby člověk něčeho dosáhl, nemusí odjet z této země. Kolář ho napsal v hrozné kleci a to pro mě představovalo velkou naději. Nedávno jsem si přečetl téměř celé dílo Jiřího Koláře a je jedno, že bylo napsané před padesáti lety. Stále ke mně promlouvá silnou řečí,“ konstatuje.
Méně výstav, více umění
Odkaz Jiřího Koláře, ale třeba také dalšího Karlíkova oblíbence Jana Hanče („když se někomu líbí Hanč, těžko se mu může líbit většina současné prózy“), Witolda Gombrowicze či Louise-Ferdinanda Célina se nyní z umělcovy knihy zvané Literatura dostal na stejnojmennou výstavu do pražského Doxu. Ve třech patrech si tu návštěvníci mohou prohlédnout jakési privátní pomníky, Karlíkovy osobní vzkazy spisovatelům v podobě reliéfů a plastik, které vznikaly mezi lety 2012 až 2019.
Karlíkův záběr je velký, ovšem na výstavě vzdává hold pouze autorům, jejichž odkaz na sobě ověřil opakovaným čtením. Právě zmíněná nadčasovost textu a jeho schopnost dávat odpovědi na otázky současné doby je pro něj při četbě klíčová. Ve Vizitce se ale zmínil i o současné české próze, v níž je podle něj náročné najít opravdovou kvalitu. „Řekl bych k tomu citát Josefa Čapka a učinil paralelu k výtvarnému provozu: Méně výstav, více umění. Věcí je strašně moc a pitomin čím dál víc.“
V rozhovoru mluvil také o kapele Národní třída, jíž byl členem, o tom, proč si Ivan Martin Jirous nechtěl nechat vyfotit ruce do Karlíkova projektu Ruce básníků, jak se dostal k ilustracím básní Zbyňka Hejdy a J. H. Krchovského a jak vzpomíná na svého dobrého přítele Filipa Topola.
Související
-
Nakreslete naše město, žadoní fanoušci. Je to tak inspirativní, že to děláme, říká výtvarník Tomek
Výrazné barvy, lidské příběhy, skryté symboly, láska ke sportu, k Vysočině i filmům z 20. a 30. let minulého století – to se odráží v tvorbě ilustrátora Lukáše Tomka.
-
Rozšířená realita by mě mohla vrátit ke streetartu, říká výtvarník Jan Kaláb
Když se Jan Kaláb rozhodl, že je na čase začít malovat i něco jiného než písmena na pouliční zdi, musel tomu přizpůsobit techniku. Spreje a válečky tak nahradil štětci.
-
František Skála: Když se k dechovce dají správné texty, dojde k surrealistickému třesku
Dechovka a ilustrace – dvě klíčová slova spojená v současnosti s výtvarníkem, hudebníkem a performerem Františkem Skálou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
