František Skála: Když se k dechovce dají správné texty, dojde k surrealistickému třesku, který žánr refreshuje
Dechovka a ilustrace – dvě klíčová slova spojená v současnosti s výtvarníkem, hudebníkem a performerem Františkem Skálou. Zatímco výstavu v Galerii hlavního města Prahy musí kvůli pandemii koronaviru odložit, dvě písňová alba putují do světa. Kromě toho ale Skála dál maluje: hned pozítří vyráží „na lov“ k blíže neurčené dálnici v České republice, kde se nachází vzácný červený a zelený pigment. Ve Vizitce o tom mluvil s Ondřejem Cihlářem.
Až odbaví nezbytnou agendu spojenou s chystanou výstavou František Skála a jiné práce (otevřena měla být od 9. dubna), opět se odstřihne od internetu. Napojení na sítě totiž podle něj vede k vysychání lidské mysli i tělesné schránky. Jinak se ovšem pětašedesátiletý Skála cítí fit, mentální stáří se u něj neprojevuje, fyzického si příliš nevšímá a v uších fanoušků navíc rehabilituje žánr dechovky. Autorské písně, které během let nashromáždil, nyní vydává na dvou CD: jedno se jmenuje Debut, druhé pojmenoval Pojď se mnou děvče mé a spolupracoval na něm se souborem dechové hudby Provodovjané. Písně z obou alb zazněly exkluzivně ve Vizitce.
Chvála ruční práce
„Dechovkové album je zaměřené na cílovou skupinu, která ještě neexistuje,“ vysvětluje Skála. „Myslím, že posluchače si najde rychle. Dechovkou s unylými texty nás krmili za totáče, když se k ní ale dají texty správné, dochází k surrealistickému třesku, který ten žánr může refreshovat.“ S výslednou kvalitou nahrávky je velmi spokojen, mistrovští hráči z Provodova dokázali udělat takové aranže, které splňují autorův požadavek principu chyby. „Je důležité, že se to celé trochu rozjíždí. Drobná nepřesnost napovídá, že se jedná o ruční práci.“
K obří síle ruční práce a surrealistickému třesku ostatně odkazují i některé z artefaktů, které se Skála, až to bude možné, chystá fanouškům nabídnout na výstavě v Domě U Kamenného zvonu. Vedle známějších instalací tu bude k vidění autorova ilustrátorská tvorba včetně té rané, ovlivněné právě surrealismem či Hieronymem Boschem. To, co Skálu ve vzpomínkách nejvíc trýzní (například dílo Schizoidova frustrace), se však žel nedochovalo.
Čtěte také
František Skála se ilustracemi živil hlavně v 80. letech, roku 1987 vydal jeden z prvních tuzemských komiksů Velké putování Vlase a Brady. O 34 let později vychází rozšířené vydání knížky, doplněné o padesát stran kreseb a plánků, jež měly být součástí nikdy nerealizovaného filmu. Co není, může však být – podle Skály postačí na výrobu filmu zhruba 80 milionů korun.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
