Vždycky jsem chtěla dostat varhany na alternativní scénu, říká varhanice Katta. Nejsvobodněji se cítí, když hraje vlastní skladby
Registry a manuál – tato slova, která spíš než k hudbě odkazují ke slangu opravářů v autoservisu, má ve slovníku varhanistka, skladatelka a zpěvačka Kateřina Chroboková alias Katta. Varhany se dlouhodobě snaží představovat coby moderní instrument a miluje koncertování na místech se silným geniem loci. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou ale mluvila i o tom, jaké zážitky si odnesla z norského festivalu Olavsfest, kde hrála hned po Björk.
Když Katta mluví o varhanách a o místech, kde na ně nejraději hrává, prýští z ní obrovské množství energie. Nemizí ani v momentě, kdy za nástroj usedne a rozehraje některou ze svých autorských skladeb. To se pak k radosti přidá ještě bezbřehá svoboda.
Katta hru na varhany a cembalo studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, pak pokračovala v Nizozemí, Belgii a Švýcarsku. Už během studií v Beneluxu pod vedením progresivního profesora uváděli se spolužáky premiéry soudobých autorů a jejich hudbu propojovali se světly či tancem. „Sama jsem měla vždycky blízko k avantgardní, alternativní kultuře, máma i teta jsou herečky, domů k nám chodili i výtvarní umělci. Snila jsem o tom, dostat varhany na experimentální scénu,“ říká Katta. Ke skládání autorské hudby ji nakonec postrčil zážitek z festivalu Colours of Ostrava, kde viděla koncert hráče na nejrůznější etnické nástroje Stephana Micuse.
Když začnu zpívat, je to ještě silnější
„Narvaný kostel, lidi leželi na zemi, bylo to tam jak v čajovně,“ vzpomíná. Vystoupení ji učarovalo a myslela na ně i den poté na vlastním koncertě ve Slavkově, kde hrála na varhany s lehce rozladěnými rejstříky. „Na stěnách tamního kostela byly reliéfy bílých andělů, vyzařovala z nich síla. A já najednou začala improvizovat. Jako by se ve mně něco otevřelo a já si dovolila pustit to ven,“ popisuje okamžik, kdy si uvědomila, že člověk nemusí být Johann Sebastian Bach, aby mohl hrát své vlastní věci.
První autorskou skladbu pojmenovanou symbolicky Slafkov si Katta vybrala také do své Vizitky, v níž několikrát zmínila, jak důležité je pro ni představovat publiku varhany v nečekaných kontextech a servírovat mu právě vlastní skladby. „Na to nejvíce reaguje, cítí v tom autenticitu, úzký kontakt. Když pak navíc začnu zpívat, je to ještě stokrát silnější. Varhany jsou cosi nadpozemského a lidi před nimi mají úctu, ale když se k nim přidá vřelý, lidský hlas, člověka to posouvá do úplně jiné dimenze.“
V rozhovoru Katta také popsala specifika kostelů ve Křtinách u Brna či ve Filipově, kde se také zastavil její koncertní projekt Vox organi. Repertoár, který na této tour hrává, vyjde na jaře roku 2023 na desce u berlínského labelu Emika Records. Vylíčila i kvality varhan z pražského kostela U Salvátora, které ji inspirovaly k napsání skladby Meditace 1, a vysvětlila, v čem je pro ni výhodné mít na míru sestavené „čtyřpodlažní“ elektronické varhany. Bez nich by kupříkladu nikdy nemohla koncertovat v Indonésii.
Související
-
Cestu do pestrého světa hudby mi otevřely varhany, říká dirigent František Macek
Je mu dvaatřicet, častěji než v ČR ho ale publikum vídá v zahraničí. Jeden z největších dirigentských talentů František Macek se představí na festivalu Pražské jaro.
-
Ředitelka Filharmonie Brno Kučerová: Orchestr je fascinující, v chaotickém světě je založený na řádu
„Se členy orchestru si netykáme, ale samozřejmě si povídáme. Vím, co se v které rodině děje, jaké má kdo problémy,“ říká Marie Kučerová, šéfka Filharmonie Brno.
-
Nepatřím do žádného klanu. Jsem ojedinělý případ a vůbec mi to nevadí, říká hudebník Jiří Stivín
„Když jdete na pódium s tím, že budete improvizovat, nesmíte o tom přemýšlet,“ odpovídá hudebník Jiří Stivín na dotaz, zda se stalo, že by si někdy nevěřil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.