Výročí 2010: Jacques Prévert (110 let)

Výbor z jeho poezie vyšel již roku 1958 v edici Plamen a anotace této knihy v katalogu Národní knihovny dodnes praví: "Výbor z díla francouzského básníka obsahuje básně okouzlující prostoty a citové ryzosti, opěvující krásu a radost pozemského života i hněvně útočící proti představitelům zpátečnictví politického i církevního..." Redukovat dílo tohoto tvůrce pouze na útoky proti zpátečnictví by ovšem bylo zjednodušující: Prévert je básník virtuózní hravosti, nespoutané obrazotvornosti; jeho obtížně přeložitelné verše jsou plné slovních hříček a část jeho tvorby (Pohádky pro zlobivé děti) je určena nejmenším čtenářům.

Prévertovi rodiče milovali literaturu i divadlo a Jacquesa od jeho pěti let brali na divadelní představení. Z rodiny si básník odnesl i silné sociální cítění: jeho otec pracoval v úřadě zabývajícím se pomocí chudým lidem a obeznámil chlapce s prostředím proletářských čtvrtí. Jako dvacetiletý mladík se Prévert seznámil s několika budoucími surrealisty (Tanguy, Breton, Desnos, Aragon), s nimiž se - zejména s Bretonem - posléze rozkmotřil. Záhy ho okouzlilo prostředí filmu a divadla, začal psát verše, ale dlouho publikoval pouze časopisecky. Jeho první básnická sbírka Slova (Paroles) vyšla až roku 1945. V ní se projevil jako básník - anarchista. Jeho verše přetvářely a překonávaly tradiční poetické formy a konvenční poezii si často braly na mušku.

Prévertova poezie je živá dodnes: před časem se o tom v Praze přesvědčilo několik desítek šťastlivců, kteří mohli naslouchat jeho poezii v přednesu J. L. Trintignanta.