Vymýtit rčení „slibem nezarmoutíš“. Když v Americe něco slíbíte, musí to platit, jinak končíte, říká kytarista Rudy Linka
Každé ráno poslouchá švédský rozhlas, jezdí ve Volvu a za ženu pojal Švédku. Jeho přízvuk zase odkazuje na desítky let strávených v New Yorku. Obal jeho nové knihy Na cestě domů… vždycky pak ukazuje šumavskou chalupu. A hudba vybraná do Vizitky je světová. Hostem Ondřeje Cihláře byl jazzový kytarista Rudy Linka.
Domov je pocit, který člověk má, když je s lidmi, o nichž si myslí, že mu rozumí, říká Rudy Linka. Loni šedesátiletý jazzový hudebník a od roku 2005 organizátor Bohemia JazzFest emigroval v roce 1980 do Švédska a poté se – původně jen na studia – se svou ženou přesunul do Ameriky. Dnes tráví hodně času na chalupě u Prachatic, kterou zakoupil, opravil a zve si do ní hudební hosty, s nimiž natáčí pořady pro Českou televizi. Linkův chalupářský portrét zdobí i biografickou knihu s názvem Na cestě domů… vždycky, což je také název písně, již složil už před několika lety. Téma cest, odchodů a návratů bylo tak ve Vizitce doslova jako doma.
Lajky neznamenají nic důležitého
Šumavský domicil Linka nevnímá jako cílovou stanici, je to důsledek událostí 11. září 2001. „Uvědomili jsme si, že po jedenáctém září už věci nebudou jako dřív, a chtěli jsme si koupit něco v Evropě. Koukali jsme se po Itálii, tam ale bylo všechno šíleně drahé,“ vysvětluje.
Čtěte také
S časem stráveným v rodném Česku ale přišla i řada zklamání, která vycházela z předchozí idealizace rodné hroudy. Nejde jen o mýtus české pohostinnosti, ale také o závist či (ne)držení slova. „Když přijedete do Ameriky, nemáte nic, jenom vaše slovo a to, jak s ním zacházíte a jak se chováte. Když něco řeknete, musí to platit. Začnete-li říkat opak toho, co děláte, lidi se na vás okamžitě vykašlou,“ konstatuje. „A pak přijedete do České republiky a slýcháte rčení „slibem nezarmoutíš“. Vždyť to jde úplně proti tomu, že nejcennější je držet slovo. Jsem na misi za vymýcení tohoto rčení.“
Ve Vizitce mluvil také o tom, že na kytaru i dnes cvičí minimálně hodinu denně, že nejlepší je být nadšeným člověkem a že pakliže se chcete za oceánem uchytit, je třeba mít co nabídnout a být absolutně samostatný. O žádném receptu na úspěch se ale podle něj mluvit nedá. „Když se něco stane vám, neznamená to, že se to stane i někomu druhému. Úspěch není založený na tom, že něco dokážete jenom vy. Já nepřišel do Ameriky s tím, že chci něco dokázat, ale že se chci něco naučit. Myšlenka, jestli jsem nejlepší, mě neobtěžuje, nesoutěžím sám se sebou,“ konstatuje. Nesoutěží ani na sociálních sítích. „Nedávno jsem někomu říkal, že přijede skvělý kytarista Ralph Towner. Dostalo se mi odpovědi, co že je to za super kytaristu, když ho na sítích sleduje jen šest tisíc lidí. Vždyť to se úplně vymyká inteligentnímu srovnání. Kolik followerů by asi tak měl dneska třeba Bach?“
Související
-
Vít Křišťan: Česká jazzová scéna je obrovsky kvalitní, nemám potřebu hledat spolupracovníky jinde
Je to první klavírní koncert, který kdy složil. Jazzový klavírista Vít Křišťan odehraje 8. 12. za doprovodu Concept Art Orchestra kompozici, na níž pracoval dva roky.
-
Baskytarista Jan Lstibůrek: Nečekám na žádné éterické stavy. Hudební aranže se prostě musí vysedět
O síle nástroje jménem baskytara, o aranžování skladeb různých žánrů, o výběru hudebníků ke spolupráci i o angažmá v Orchestru Karla Vlacha mluvil hudebník Jan Lstibůrek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
