Přímá linka Rudy Linka!

31. březen 2017
03153254.jpeg

Show Rudyho Linky, který jen tak povídá o své oblíbené hudbě a občas sklouzne k úplně jiným tématům. Linkova hluboká znalost a vášeň pro hudbu všech stylů se nejčastěji zaměří na jazz, který si zamilujete!

* Pořad Přímá linka vysíláme vždy třetí úterý v měsíci na stanici ČRo Vltava.

„Pro mě je nejdůležitějším prvkem v hudbě rytmický pocit zvaný ‚swing‘ a improvizace. Improvizace vyžaduje, aby byl hudebník schopen přijmout riziko, nebál se otevřít objevům nejen svým osobním ale i celé kapely. Podle mého názoru jazz je výsledkem společného úsilí a znamená výjimečnou hudbu hranou skvělými hudebníky. Jsem si absolutně jistý, že jazzových žánrů je tolik, že si každý najde ten svůj oblíbený.“

Poslechněte si pořady Rudyho Linky:

„Chuck Berry měl taky několik průšvihů se zákonem. Jako teenager ukradl auto, měl techtle mechtle se slečnou, který bylo jen čtrnáct a taky neplatil daně a za to všechno seděl ve vězení. Takže i to byl vlastně takovej rock’n’roll.“

„…no a v tý prodejně jsem poslouchal tuhletu písničku na všech možnejch reproduktorech. Dopadlo to tak, že jsem domů přišel s reproduktorama ještě většíma, než byly to, co jsem měl, namísto s menšíma, jak jsem slíbil svojí ženě.

„Čas utíká hrozně rychle, když posloucháme hudbu, která se nám líbí. Alespoň mně se tedy hrozně líbí... Já bych tady mohl sedět celý večer a jen poslouchat. Vy tady máte úplně úžasný reproduktory…“

„Neznám hudebníka, který by nenapsal nic o lásce nebo který by nevycházel z lásky.“

„Kdybych byl kuchař, otevřu ledničku, kouknu se, co tam je, a řeknu: dneska budeme vařit tohle. A to je přesně to, co budeme dneska dělat i my. Já jsem letěl z New Yorku předevčírem a jenom jsem se kouknul, co je okolo, a vzal to s sebou. Dobré je, že kolem je vždycky všechno úplně fantastické.“

„Každý umělec, který je velký, má vánoční album. A já jsem všechny vánoční desky, které vlastním, prošel, a vybral z nich ty nejlepší věci.“

„Rudy Van Gelder. To je člověk, podle kterého zní jazz. On vymyslel, jak to má znít a všichni ho pak kopírovali. Je to asi nejslavnější zvukař na světě.“

„Tohle je vlastně taková ‚povinná četba‘, pro všechny, kdo studují jazz…“

„Ve svém životě jsem si koupil čtyři auta. Pokaždé, když jsem si do něj sedl, chtěl jsem vědět, jak zní. Prodavači mysleli, že chci asi slyšet zvuk motoru…“

„V jídle od skvělého kuchaře se všechny chutě doplňují a jedna druhou nepřebíjí. Všechno se jen vzájemně umocňuje. A přesně tak je to i s touhle nahrávkou – s Billie Jean.“

„Když se Harold-Lopéz Nussa s kapelou objevili v backstagi, všechny kubánské slečny, které jsou v Praze, je obklopily a chtěly je mít pro sebe. Snažil jsem se, aby nám něco řekli, ale vůbec se mi to nedařilo. V jednu chvíli jsem musel říct, aby se alespoň na chvíli soutředili a řekli mi, jestli jsou poprvé v Česku a jak se jim tu hrálo. To bylo to jediné, co zvládli.“

Na Manhattanu není skoro žádný obchod, kde by se prodávala cédéčka; v Brooklinu se už najít dají. Třeba na Londýnu nebo na Německu se mi líbí, že tam ještě najdete hudební bazary. Lidi asi stahují, ale já nestahuju, protože se hrozně rád dívám do krabičky, kdo na nahrávce hraje.

Jít poslouchat hudbu živě do koncertní síně, do klubu nebo třeba na náměstí je úžasná věc. Myslím, že je to až spirituální záležitost, protože je vždycky něco na tom, když sdílíte věci s někým, koho neznáte a některé kapely mají schopnost opravdu navázat kontakt s obecenstvem.

Jak se na Manhattanu pozná, že už je jaro? Pozná se to tak, že najednou začnou práce na sundávání igelitových pytlíků ze stromů. Přes zimu totiž, jak hrozně fouká, tak všechny igelitky lítají po Manhattanu, uchytí se vysoko na stromech, a když je začnou zaměstnanci města sbírat, je úplně jasné, že zima je pryč.

Kombinace ticha Šumavy, italského červeného vína a americké hudby je vlastně úplně nejlepší!

My si dneska poslechneme jenom jednu jazzovou písníčku, ale za to osmkrát!

Myslel jsem si, že s Rudym Linkou budeme poslouchat muziku v pohodlí, a tady zatím jdeme na staveniště.

Náš dům padal, zvon nahoře jen tak tak visel a nikdo se tam neodvažoval vylézt a dát ho dolů, protože váží 75 kilo.

autoři:Václav Vraný, Rudy Linka