Rudy Linka

V roce 1986 jsem začal hrát v New Yorku v úplně malém klubu Bar 55 od 10 do 2 do rána. Za to jsme tenkrát dostali 60 dolarů. Byli jsme 3, takže 20 každý...

Všimněte si, jak Keith úžasně artikuluje každou notu. Jeho rytmus a groove je neskutečný, a taky to, jak je jeho levá ruka nezávislá na pravé. To nemá obdoby.

Můžeme si poslechnout, jak jedna skladba může znít úplně jinak dokonce od stejných lidí, kteří ji hrají, a to je na jazzu nejkrásnější.

So Tender není jazzový standard, i když vlastně je, ale jde o standard, který napsal Keith Jarrett sám.

Minulý čtvrtek jsme měli v Americe Thanksgiving (Den díkůvzdání). Celé to hostila naše dcera Stephanie a celý večer pouštěla hudbu Jima Halla.

Pořad nejen o jazzu se spontánností až na dřeň.

Vůbec z toho nemám radost, 2. listopadu umřel v New Yorku Roy Hargrove, byl hrozně mladý, 49 let, udělal toho hrozně moc, ale taky žil na plné pecky.

Písničky Joni Mitchell, to je směs folku, popu, rocku a jazzu. Zpívá se v nich o všem, co je neskutečně osobní, ale taky romantické. Ona je takovým průvodcem naším životem.

Anders Jormin je basista, který u nás hrál vždycky s Bobo Stensonem. Při hře dává hrozně moc místa pro ostatní hráče a i Bobo, když hraje, nabízí úžasný prostor.

Kytarista Bill Frisell má úplně nové sólové album, hraje na něm na elektrické a akustické kytary, baskytaru, ukulele, používá looper a hudební krabičky.