Výlet do Jerevanu
Arménie byla po staletí křižovatkou civilizací i hudebních stylů, arménským původem se pyšní či pyšnila řada umělců světoznámé pověsti - včetně amerického spisovatele Williama Saroyana anebo francouzského šansoniéra Charlese Aznavoura. Na světových festivalech se prosadil Arto Tuncboyaciyan se svojí skupinou Armenian Navy Band, v jejímž názvu se skrývá lehká ironie: Arménie je podobně jako Česko vnitrozemský stát, bez přístupu k moři.
Jaké to je zažít arménskou hudbu na vlastní uši přímo v Arménii? O tom bude reportáž v pondělní Čajovně Petra Dorůžky 23. června.
Naše letadlo, přímý spoj z Prahy, přistálo v Jerevanu pozdě v noci a po nezbytném spánku sedíme ve stylové restauraci, která servíruje pokrmy typické pro sousední region, Náhorní Karabach. K nejrozšířenějším křestním jménům v Arménii patří Armen: mým průvodcem je Armen Manukyan, odborník na arménskou hudbu. Arméni za sebou mají bolestivé zkušenosti, příští rok uplyne 100 let od genocidy, kdy bylo vyvražděno přes milion Arménů žijících na území Turecka - ale dnešní Turci si arménské hudby naopak váží. Můj průvodce to dokumentuje příhodou, v níž figuruje již zmíněný kapelník Arto Tuncboyaciyan: "Stalo se to na koncertě v Turecku, ve městě Kars, kde původně žili Arméni. Během rusko-turecké války Rusové město dobývali, a Arméni otevřeli brány pevnosti a Rusy pustili dovnitř. Považovali je za spojence, na rozdíl od nepřátelských Turků. Když se Rusové později stáhli, Turci se vrátili a Arménům se krvavě pomstili. A kapelník Arto si na tomto historickém místě neodpustil politickou poznámku, bylo to před publikem několika tisíc diváků. Jeden z nich vstal a prohlásil, že zavolá tureckou policii, aby Arta zatkla. Ale zbytek publika, rovněž Turci, mu to nedovolil, nechtěli svého oblíbeného hudebníka vydat policii," íká Armen Manukyan - a předává mi CD s několika hodinami arménské hudby.
Arménské trio Nor-Dar své první album Opus of the Lizard věnovalo arménskému hudebníkovi a knězi Komitasovi, který na počátku 20 století nasbíral na venkově neuvěřitelné množství melodií.
Z arménských nástrojů je ve světě nejznámější duduk, píšťala s velmi teskným tónem, který se podobá lidskému hlasu, k popularizaci duduku přispěli i rockoví hudebníci jako Peter Gabriel či Brian Eno, kteří do svých projektů přizvali vynikajícího arménského hráče na duduk, Jivana Gasparyana. Šestaosmdesátiletý Djivan Gasparyan se o zviditelnění arménské hudby ve světě výrazně zasloužil, velké zásluhy má i o dvě generace mladší Tigran Hamasyan, kdysi zázračné dítě arménské jazzové scény, dnes světoznámý pianista. V této skladbě s Tigranem Hamasyanem hostuje původem arménská zpěvačka narozená v Kalifornii, Areni Agbabian.
Během našeho výletu se Arménie stala shodou okolností středem světové pozornosti: do Jerevanu přilétá francouzský prezident Francoise Holland, na jeho počest zde vystupuje šansoniér arménského původu Charles Aznavour, který si nad centrem Jerevanu nechal postavit dům. O několik dní později hraje v jerevanském klubu Ulikhanyan unikátní arménsko-jazzová fuze, skupina vedená Miqayelem Voskanyanem, což je virtuózní hráč na tar, strunný nástroj s ozvučnou skříní ve tvaru osmičky a ostrým, metalickým zvukem. Miqayel se právě vrátil do Jerevanu po sérii úspěšných koncertů v New Yorku, navzdory svému mládí představuje silnou osobnost - a určitě o něm v budoucnu uslyšíme.
Nejposlouchanější
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.