Vratislav Färber: Poezie je i ta divnost

Vratislav Färber
Vratislav Färber

Básník, editor a literární historik Vratislav Färber je vltavským posluchačům znám jako tvůrce literárních rozhlasových pořadů: básnických i esejistických. Letos by mu měl vyjít knižní debut.

Své básně Vratislav Färber publikoval do roku 1989 samizdatově, po roce 1990 pouze časopisecky. Nakladatelství Triáda chystá třísestránkový soubor Lyrika. „Nakonec to bude asi 120 čísel, takový výbor z výborů z výborů. Kromě dosavadních samizdátků a tematických cyklů to tedy bude prvotina.“ K jeho básnickým knihám a cyklům ze sedmdesátých a osmdesátých let patří Hlasem tady testuj dny, Prostor smrti, Slova májů, V prstenu – městu nebo Okouzlení se mu stalo prací.

Mám dojem, že jeden kufr svých rukopisů jsem ztratil.

Vratislav Färber se jako editor nebo redaktor podílel na vydávání děl Zbyňka Hejdy, Františka Daniela Mertha, Jiřího Tomáška, J. H. Krchovského, ale také Jiřiny Haukové, Petra Kopty, Jiřího Červenky, Karla Zlína, Tomáše Hudce či Petra Borkovce, Petra Fabiána, Jana Frolíka a Petra Maděry. Jaká je vlastně role editora při vzniku básnické knihy a potřebuje k sobě autor tyto druhé oči? „To je samozřejmě individuální. Jednak si do toho autor nechce nechat mluvit. Ale naopak druhé oko je také jitřního zraku a také vidí.“

Chce to velikou zdrženlivost a duchapřítomnost, aby redaktor dostál maximě, že vznikne dobrá kniha, ale zároveň aby autora nepřeválcoval.

V samizdatové edici Kde domov můj, kterou Vratislav Färber vydával s Antonínem Petruželkou, vyšly v letech 1978–1995 tři desítky svazků. „Když došlo ke husákovské konsolidaci a přestaly vycházet knihy, tak jsem sbíral ediční plány a vytvořil jsem si seznámek toho, co už vyjít nemohlo: Ladislav Dvořák, F. D. Merth nebo Zbyněk Hejda.“
V polovině devadesátých let se staral o vydávání poezie v nakladatelství Český spisovatel: jednalo se o ediční řady Česká poezie a České básně.

Dělat edici je úžasná koncepční práce. Nemůže být jeden titul dobrý a druhý podivný.

Jako literární historik se Vratislav Färber zaměřuje zvláště na zapomenuté autory přelomu 19. a 20. století. Když v Ústavu pro českou literaturu AV psal hesla pro Lexikon české literatury, zajímali ho autoři druhého a třetího řádu. A obzvláštní radost mu činilo vyhledávat zbytkové autory, čili podivíny, tuberáky, sebevrahy a vůbec předčasně zemřelé. „Literární historie je síto. Vedle génia se nacházejí i menší autoři, kteří také mají své gesto a v několika básních udělají to, co nikdo jiný. Poezie je i ta divnost.“ Podle Vratislava Färbera je v různorodosti gest a poetik zvláštní půvab – je to symbióza punkvy a delty.