Voilà: Cannes VI. Nejlepší čtverce podle Almodóvarovy poroty. Nejlepší filmy podle Vltavy

Porota vedená Pedrem Almodóvarem se letos nejspíš hodně hádala. Hlavní soutěž canneského festivalu zjevně neměla jasného favorita, perfektní film, na kterém by se všichni shodli.

Čtverec (The Square, r. Ruben Östlund) – Zlatá palma

Čtverec Rubena Östlunda vypráví trpký konec kariéry kurátora prestižní galerie současného umění, sídlící v honosném sousedství královského paláce. Zatímco se Christian společně s absurdně vyznívajícími uměleckými instalacemi ptá po společenské zodpovědnosti a hodnotách, jeho náhled na sebe samého se mu rozkládá. Christianovi postupně zatápí jak zloděj telefonu a odvetná akce, kterou na něj s kolegou vymyslel, tak přitažlivá americká novinářka nebo skandál vyrobený marketingovými snaživci z galerie.

Čtverec (The Square, r. Ruben Östlund) |zdroj: Filmový festival v Cannes

Čtverec obsahuje skvělé momenty krutého humoru, několik nezapomenutelných scén, ale možná má příliš mnoho ambicí a je to příliš dlouhý, heterogenní film. Symptomatickým momentem je přítomnost opice ve Čtverci, protože Östlund je režisér, který dlouhodobě narušuje společenské fasády, provokuje reakce a hledá, co se v lidech skrývá za atavismy.

A co byly letos na Croisette nejlepší filmy naším redakčním pohledem?

Western (r. Valeska Grisebach)

Autoři spojení dříve s tzv. Berlínskou školou ze sebe v současnosti vydávají to nejlepší. Christian Petzold natočil Fénixe, Maren Ade má Toniho Erdmanna, Thomas Arslan Jasné noci a Valeska Grisebach, která o sobě 11 let od výborného filmu Touha nedala vědět vlastním celovečerním počinem, Western. Její film o německých dělnících v bulharsko-řeckém pohraničí je příkladem komplexního scénáře s mnoha vhodně se doplňujícími motivy. Vypráví o bariérách mezi my a oni, o osamělosti, limitech komunikace a řadě dalších věcí.

Z filmu Western |zdroj: Filmový festival v Cannes

Western je originální variací titulního žánru, průzkumem (westernové) maskulinity i kontemplativních možností žánru a zároveň skvělým příkladem minimalistického realismu v nejlepších tradicích současného evropského kina. A Meidhard Neumann v hlavní úloze je fantastický herecký objev, muž s tváří životní zkušenosti, jehož tajemství se skládá možná ze slabosti, možná ze smutku. Režisérka ho údajně objevila na koňském trhu kdesi u Berlína. Když jsem tento film sledoval, měl jsem opravdu pocit, že Valeska Grisebach disponuje hlubokou znalostí mnoha zákrut lidského života.

Meyrowitzovic příbehy (Meyerowitz Stories, New and Selected, r. Noah Baumbach)

Film, který může působit jako lehká podívaná v sobě skrývá hluboký průhled do nevyčerpatelné rodinné tematiky... Americký režisér Noah Bambach (Frances Ha ad.) filmem Merowitzovic příběhy (Meyrowitz Stories. New and Selected) divákům nadělil porci smutku a smíchu, filmařsky chytrou a jednoduchou. Nepříliš úspěšný umělec na konci svého života přináší do své rozdělené a různými šrámy poznamenané rodiny svéráz, se kterým je těžké se vyrovnat.

Filmový festival v Cannes |zdroj: Filmový festival v Cannes

Malý klenot, produkovaný Netflixem, mluví o tom, jak lze žít ostatními, kteří nám zasahují do života a formují ho, a jak žít se sebou samým. Nejde to totiž samo. Herci Adam Sandler, Ben Stiller a Dustin Hoffman Baumbachovi ochotně rozkvetli pod rukama.

Wind River (r. Taylor Sheridan)

Tento exkluzivní americký debut je skvělá, napínavá podívaná ze zasněžené indiánské rezervace Wind River. Exceluje v ní dvojice herců, známých širokému diváckému okruhu z Avengers (Elisabeth Olsen a Jeremy Renner) a Taylor Sheridan vypráví drsný příběh o pomstě a ztrátě, údajně založený na skutečných událostech.

Kriminální zápletka se odvíjí od momentu, kdy stopař nalezne daleko od lidských obydlí mrtvou (a znásilněnou) indiánskou dívku. Film dostal cenu za režii v sekci Un Certain Regard a producent Harvey Weinstein při převzetí neopomněl zdůraznit, že cena ze slavného festivalu poukáže i na apatii a nespavedlnost, se kterými americké úřady přistupují ke komunitám původních indiánských obyvatel. Ty film snímá s respektem, ale také je zbytečně neidealizuje.

Nemilovaní (Neljubov, r. Andrej Zvjagincev)

Rozvádějícím se manželům zmizí jejich syn. Do komorního příběhu vstupuje společenská i politická rovina. Film se neptá pouze po tom, jaká láska kvete na troskách jiného vztahu, ve kterém chyběla, nebo z něj vyprchala? Zajímá se taky o to, jak jsme na tom s láskou (anebo rodičovskou zodpovědností) v době instagramového egoismu, selfie obsese a kariérních priorit. A konečně také, jaká je láska v době hybridní války na Ukrajině a smrti Borise Němcova.

Zvjagincev volí naléhavý tón (typické pro něj jsou pomalé nájezdy na dění v záběru, snímání přes okna nemůže nepřipomenout jiné jeho komorní drama jeho film Jelena), rámující přírodní scenerie a podobně. Svůj dosavadní vrchol, snímek Leviathan, a pravděpodobně ani fantastický debut Návrat ale režisér nepřekonal. Film dostal cenu poroty.

Obětování posvátného jelena (Killing of a Sacred Deer, r. Jorgos Lanthimos)

Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů, u kterého pro mě převažují pozitivní dojmy. Pozitivní v tom smyslu, v jakém můžeme mluvit o znepokojujícím, nepříjemném filmu o rozměrech viny, který na diváka naléhá hudbou i obrazem a zároveň nešetří ironií.

Ztělesněním viny je v hvězdně obsazeném filmu mladý herec, který terorizuje rodinu Colina Farrela a Nicole Kidmanové. Jejich děti Atmosféru silně utvářejí i těžce nebo vyšinutě působící momenty, ve kterých kluk pojídá špagety, anebo se zavírají vrata do garáže. Lanthimos možná nenašel nejlepší způsob, jak rozehranou filmovou partii ukončit, ale svůdně a odpudivě zároveň pracuje na více rovinách dramatu o vině, bezmoci, která nezastírá svoji metaforickou rovinu. Film si odnesl cenu za scénář (ex aequo s počinem Lynne Ramsayové You Were Never Realy Here)