Voilà: Cannes III. Haneke a další nefunkční rodiny

23. květen 2017

Nový film Michaela Hanekeho Happy End je velké zklamání. Pokud by rakouský analytik evropské současnosti měl získat třetí Zlatou palmu (což se zatím nikomu nepovedlo), bylo by to pro mě velké překvapení...

Michael Haneke (Bílá stuha, Utajený, Pianistka, Funny Games ad.) natočil svůj dost možná nejslabší film. Je v něm návaznost na předcházející Lásku i řada stálých hanekovských témat, ale v rozředěné podobě. Film začíná záběry z mobilu, divák cítí, že naděje na radikální filmovou podívanou tu je... Prvních 45 minut se divák zorientovává v členech rodiny Laurentových, které patriarchálně v čele stolu „předsedá" zestárlý otec Georges (Jean-Lous Trintignant). Jeho stavební firmu už vede výkonná dcera Anne (Isabelle Huppert). Její syn, bratr i neteř, prostě skoro každá z postav má svou skrytou stránku. Nevěra, sebevražedné tendence, krutost, pomstychtivost, chlad... Než se ale témata s jednotlivými lidmi stihnou významněji propojit a zarezonovat v divákovi, je konec. Žádný z herců (kteří hrají spolehlivě) nemá prostor se do své postavy pořádně pustit, společné téma filmu je jen povrchně řez spodními vrstvami zámožné rodiny. Díky tomu – a díky několika komicky vyznívajícím situacím – je Happy End překvapivě spíše úsměškem nad současnou (zámožnou) rodinou, než její hloubkovou analýzou. Ve srovnání s drtivým účinkem, který na mě měla celá řada předcházejících filmů slavného Rakušana, je to prostě pro mě velmi málo.

Happy End Michaela Hanekeho

Za pozornost ale stojí, že nefunkční a neúplná rodina je v podstatě leitmotivem hlavní soutěže letošního ročníku canneského festivalu. Objevila se v centrální pozici kromě Happy Endu v jinak velice odlišných filmech Andreje Zvjaginceva Bez lásky (Nelyubov), Jorgose Lanthimose (Zabití posvátého jelena, Killing of a Sacred Deer), Todda Haynese (Wonderstruck), Noaha Bambacha (Merowitzovic příběhy, Meyrowitz Stories. New and Selected) a okrajově i v dalších filmech. Nepochopení, odcizení a vina pronikly ve filmech do nejužšího kruhu pokrevných příbuzných, vpříčily se mezi rodiče a jejich děti anebo mezi manžele.

Newyorský moudrý smích

Nejvíc s humorem (ale přesto vážně) k tomu dokázal přistoupit americký režisér Noah Bambach (Frances Ha ad.) právě s filmem Merowitzovic příběhy (Meyrowitz Stories. New and Selected), ve kterém divákům nadělil porci smutku a smíchu, filmařsky chytrou a jednoduchou. Malý klenot mluví o tom, jak lze žít ostatními, kteří nám zasahují do života a formují ho, a jak žít se sebou samým. Nejde to totiž samo. Herci jako Adam Sandler, Ben Stiller a Dustin Hoffman Baumbachovi ochotně rozkvetli pod rukama a jsou Merowitzovic příběhy jsou pro mě zatím nejlepším filmem canneské hlavní soutěže. (Nejlepším filmem Un Certain Regard a nejlepším filmem vůbec je zatím Western, o kterém jsem už psal zde.)

 

autor: Pavel Sladký
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.