Voilà: Cannes. Zvjagincev se nepřekonal, Haynes vyděsil patosem. Western kraluje!

Největším zážitkem prvního dne je překvapivě nenápadný civilní film Valesky Grisebach.

Zatímco první den festivalu jsem se stihl po příjezdu jen akreditovat a ubytovat (francouzská organizační ležérnost mi začátek moc nezjednodušila), druhý den ráno jsem už před osmou stál ve frontě na svůj první film z hlavní soutěže. Byl to Wonderstruck Todda Haynese, významného amerického režiséra (Daleko do nebe, Carol). Skvěle nasnímaná (kameraman Ed Lachman dělá parádní obrazy vždy), ale naprosto sentimentální historka mě ale brzo vyvedla z nadšení. Dvě neslyšící děti v retro stylizovaných příbězích ze 20. a 70. let a jejich dojemné setkání v muzeích plných přírodní a newyorské historie? A nic víc? Jak se zaslouženě ozvalo z publika při titulcích: Búúúúú.

Mnohem lepší dojem na mě udělala novinka Andreje Zvjaginceva Loveless (Bez lásky). V rukou jiného režiséra by to mohlo být „jen“ komorní drama o rozkladu manželství a nenávisti mezi bývalými partnery. Zvjagincevovým manželům po domácích hádkách ale zmizí jejich syn. Nikdo neví, kde je, a do příběhu vstupuje společenská i politická rovina. Jak jsme na tom s láskou (anebo rodičovskou zodpovědností) v době instagramového egoismu a kariérní nebo selfie obsese? Jaká láska kvete na troskách jiného vztahu, ve kterém chyběla (nebo z něj vyprchala?) A jaká v době hybridní války na Ukrajině a smrti Borise Němcova? Zvjagincev volí naléhavý tón (typické pro něj jsou pomalé nájezdy na dění v záběru, snímání přes okna nemůže nepřipomenout jeho film Jelena), rámující přírodní scenerie a podobně. Svůj dosavadní vrchol, snímek Leviathan, a pravděpodobně ani debut Návrat ale režisér nepřekonal. Film se podívá do české distribuce, tak se mu budeme časem věnovat podrobněji.

Největší událostí prvního dne pro mě nakonec byla projekce filmu Western, který natočila Valeska Grisebach a promítá se v sekci Un Certain Regard (druhé hlavní soutěži). Název jde chápat v žánrovém slova smyslu, ale taky např. ve smyslu Zápaďák. Sledujeme totiž skupinu německých stavebních dělníků, kteří budují infrastrukturu pro hydroelekrtrárnu v Bulharsku nedaleko řeckých hranic. Hlavní hrdinou je německý dělník (možná bývalý legionář), který je nováčkem jak v Bulharsku, tak ve skupině dělníků. Autorka filmu Touha (jehož kvality mě na Western navzdory pozdní hodině přilákaly) předvedla další neobyčejně komplexní, skvěle zahrané civilní drama se spoustou drobných dějů, které postupně koncentrují diváckou pozornost na několik konfliktů, v jejichž středu nováček stojí. Muži a ženy, národy, oni a my, my a oni. Všechno to tam je. Bravo.

O půl jedné ráno jsem pak okouzleně šel po pláži směrem ke svému hotelu a říkal si, že ten vychvalovaný, nenáviděný a nejslavnější festival má opravdu něco do sebe...