Vnitřní hlas mi řekl, že je čas na obyčejné věci. Malíř Libor Lípa pro GASK namaloval polévkové mísy i čajové sáčky
„Stane se, že měsíc nebo dva nic nenamaluju, protože ke mně nic nepřichází. Člověk neustále přehodnocuje, nikdy neví, jestli z hlavy právě nevyhodil tu správnou kresbu,“ říká moravský rodák Libor Lípa, jenž stál před třiceti lety u zrodu Mikulovského výtvarného sympozia. Jak to vypadá, když tento muž maluje klid? Odpověď nabízí výstava v kutnohorském GASKu a také rozhovor ve Vizitce, kam pana Lípu pozvala Markéta Kaňková.
Chaïm Soutine a Paul Cézanne. Dva malíři, kteří už v mladém Liboru Lípovi způsobovali chvění. Cézanne jej dodnes fascinuje systematičností a variováním stále stejných motivů (k této tvarové a tematické redukci by pan Lípa také rád jednou došel), Soutine se ho dotýká svou až zvířecí energií.
Libor Lípa má v sobě něco z obou těchto osobností světové malby, v současné době ale směřuje spíš do fáze klidu. „Snažím se poslouchat vlastní tělo. Jeho hlas mi říkal, že teď je potřeba se zklidnit a udělat něco hezkého, nad čím v době válek a nemocí nemusíme tolik přemýšlet,“ říká na konto obrazů polévkových mis, plovoucích kachen či pytlíků s čajem vystavených na výstavě pojmenované Obyčejné věci v kutnohorském GASKu. Výstava připravená speciálně pro toto místo dává návštěvníkovi prostor zamyslet se nad tím, že kromě starostí na světě existují i zdánlivě obyčejné věci jako stůl, jídlo nebo rodina, v jejichž společnosti člověk přirozeně zpomalí.
Vášeň, nebo nemoc?
U pana Lípy to tak ale nebylo vždycky. Pod vlivem rodičů, tvrdě pracujících Moraváků, jako zvídavý kluk i mladý student brněnské střední umělecké školy naopak akceleroval. „Od doby, kdy jsem začal myslet, jsem si pořád něco kreslil a překresloval z knížek. Bylo to tak intenzivní, že si naši mysleli, že to přechází v nemoc,“ vzpomíná Libor Lípa na roky, kdy mu maminka z prodejny košil nosila papíry, jimiž byly košile napnuté. Malý Libor všechny pomaloval. „Nikdy jsem nechtěl dělat nic jiného, snad kromě krejčoviny. Ten dekor se v mé práci myslím trochu odráží dodnes,“ konstatuje.
Libor Lípa je také jedním ze zakladatelů třicet let trvající tradice Mikulovského výtvarného sympozia, které v roce 1994 díky pracím členů skupiny Tvrdohlaví či fotografa Jindřicha Štreita poprvé rozsvítilo šedé parky a ulice tohoto jihomoravského města. Klíčem k udržení tradice jsou podle hosta vltavské Vizitky jednoduchá pravidla – kurátor předchozího ročníku zvolil kurátora následujícího ročníku – a také tvůrčí svoboda: během pěti týdnů sympoziu vyčleněných vytvářejí oslovení umělci pouze to, co sami chtějí. „Rád bych, aby sbírku, kterou jsme za ty roky shromáždili, jednou vystavila nějaká galerie. Je to velká a opravdu kvalitní sbírka,“ uzavírá Libor Lípa.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
-
Amadeus. Strhující drama o střetu geniálního talentu s průměrností a o touze umlčet hlas Boží
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.