Bojím se, že se lidi budou bát. Strach zkresluje myšlení i pohled na skutečnost, říká malíř Jan Merta

20. leden 2023

Putine, jdi do háje! To byla jedna z prvních vět, které malíř, jenž do kontextu českého výtvarného umění vstoupil na začátku 80. let, ve Vizitce pronesl. Reagoval tak na hrůzy války, kterou loni v únoru rozpoutalo Rusko na Ukrajině. Válka, třeba i ta v Jugoslávii, v něm v posledním roce rezonuje jako intenzivní téma.

„S válkou v Jugoslávii jsem se musel jako malíř vyrovnat. Třeba i proto, že jsme v ní ostřelovali malé děti. Aktuální dění mi znovu připomnělo, že i za věci, které se dějí daleko od nás, neseme odpovědnost“, vysvětluje na vrub obrazů, které maloval během loňského roku. Teď je vůbec poprvé vystavil v pražské Galerii Zdeněk Sklenář na výstavě 70 + 70, na níž se umělecky setkal se svým celoživotním přítelem, architektem Josefem Pleskotem.

Jan Merta – Muzeum, vernisáž výstavy v Museu Kampa

Další polohy čerstvého sedmdesátníka představuje samostatná výstava Neboj se!, kterou s kurátorem Ivanem Bergmannem připravil pro Krajskou galerii výtvarného umění ve Zlíně. Vedle jedenácti moralit, v nichž vedle výtvarných prostředků pracoval i s textem, na ní vystavil třeba i obrazy, ve kterých se vrací do krajiny dětství. Prožil ho v Liberci, který dodnes označuje za veskrze osobní město, bránu do hlubin podvědomí. „Liberec je pro mě brána ke světlu, k bílému prostoru. Prožil jsem tam zvláštní zážitek. Stál jsem na balkoně fary, kde působil můj otec, a najednou mě zalilo bílé světlo. Byl jsem jím ze všech stran intenzivně obklopen a prožíval při tom neuvěřitelný pocit blaha“, vzpomíná na zkušenost, kterou později prožil znovu jako dospělý muž.

Rembrandt s vyškrábanýma očima

Když mu bylo třináct, přestěhoval se s rodinou do Ústí nad Labem, kde ho do moderního umění zasvěcoval malíř a pedagog Jan Daniel Smetana. Vedle díla Jana Zrzavého nebo Bohumila Kubišty ho ale uvedl i do světa starých mistrů.

Jan Merta – Muzeum, vernisáž v Museu Kampa

S dospívajícím Mertou za nimi několikrát vyjel nejen do Vídně, ale třeba i do petrohradské Ermitáže. Tváří v tvář se tehdy poprvé setkal s dílem Rembrandta, který ho zasáhl už dřív. „Jako kluk jsem v jedné knize o umění narazil na jeden z Rembrandtových autoportrétů. Jeho pohled na mě zapůsobil tak silně, že jsem mu hřebíkem vyškrábal oči“. K Rembrandtovi se ostatně vracel a vrací i jako zralý malíř. Několikrát ho portrétoval – jak jinak – s vyškrábanýma očima.

Co si do života odnesl z pražské Hollarky, kterou na přelomu 60. a 70. let studoval? Jak prožíval invazi v roce 1968? Jak dlouho maluje své obrazy a jak pozná, že je obraz hotový? I to si můžete poslechnout v záznamu pořadu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová