Vladimír Boudník: Ulice. Propagace explosionalismu v praxi
Vladimír Boudník v druhé polovině dvacátého století vymyslel a uvedl do praxe své tři grafické techniky, jimiž výrazně ovlivnil českou uměleckou scénu šedesátých let. Aktivní, strukturální a magnetickou grafikou živil výrazové prostředky grafických umění a některé jejich tradiční principy doslova postavil na hlavu. Ve své povídce spolu s Bohumilem Hrabalem demonstruje kolemjdoucím nové umění. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Boudníkův přístup ke grafickém tvorbě se vyrovnal snahám některých světově známých a zvučných jmen, leč režim panující v Československu si nepřál, aby naše umění vstoupilo do soutěže s uměním tzv. západního bloku, a nepřál si ani, aby tento osobitý grafik tvořil a vystavoval svá jemně lyrická abstraktní díla.
Boudník však nezacházel mistrně jen s prostředky výtvarného umění, ale i se slovem. V padesátých letech u něj můžeme dokonce vycítit snahu věnovat se literatuře soustavněji. V roce 1952 totiž zakládá vlastní samizdatovou edici, kterou nazval stejně jako svůj umělecký směr: edice Explosionalismus, a vydával v ní vlastní texty.
Název byl odvozen od slova exploze:
Akce, náraz, to musí být, jako když mezi lidi vhodíš granát. Ten se rozprskne a letí to dál...
Vladimír Boudník
K rozhodnutí založit edici ho patrně dovedlo prostředí, ve kterém se pohyboval. Bydlel jako podnájemník v ulici Na Hrázi u Bohumila Hrabala, kde se scházeli literáti a zájemci o literaturu padesátých let jako například Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, postupem času i Stanislav Vávra nebo Jiří Kolář a mnozí další.
Povídka s názvem Ulice, kterou měl napsat 7. března 1952 a kterou označil jako reportáž, se však vztahuje k událostem, které se měly stát na jedné z jeho pouličních akcí již 27. října 1950.
V roce vydání manifestů, koncem dubna 1949, totiž začal v Praze pořádat akce, na nichž propagoval svůj explosionalistický způsob tvorby. Jeho cílem bylo předání umělecké metody lidem, probouzení jejich fantazie a tvořivosti. Akce se však často nenesly v poklidném duchu. Byly totiž něčím novým, dosud nevídaným a vyvolávaly nejrůznější reakce kolemjdoucích.
Boudník v povídce literární formou líčí své prožitky, ale popisuje i konflikty a urážky, které zažil. Jelikož je text psán s časovým odstupem sedmnácti měsíců od proběhlé akce, zdá se, že se nemůže jednat o záznam, který by reportážním způsobem zachycoval dění, ale spíše o text, který slouží k reflexi autorových prožitků a kumuluje zkušenosti, které na ulicích získal.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Stefano Massini: Výklad snů. Jedna hra, sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.