Vladimír Boudník: Ulice. Propagace explosionalismu v praxi

17. březen 2024

Vladimír Boudník v druhé polovině dvacátého století vymyslel a uvedl do praxe své tři grafické techniky, jimiž výrazně ovlivnil českou uměleckou scénu šedesátých let. Aktivní, strukturální a magnetickou grafikou živil výrazové prostředky grafických umění a některé jejich tradiční principy doslova postavil na hlavu. Ve své povídce spolu s Bohumilem Hrabalem demonstruje kolemjdoucím nové umění. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Účinkuje: Jan Holík
Připravila: Eva Čapková
Režie: Natálie Deáková
Natočeno: 2021

Boudníkův přístup ke grafickém tvorbě se vyrovnal snahám některých světově známých a zvučných jmen, leč režim panující v Československu si nepřál, aby naše umění vstoupilo do soutěže s uměním tzv. západního bloku, a nepřál si ani, aby tento osobitý grafik tvořil a vystavoval svá jemně lyrická abstraktní díla.

Boudník však nezacházel mistrně jen s prostředky výtvarného umění, ale i se slovem. V padesátých letech u něj můžeme dokonce vycítit snahu věnovat se literatuře soustavněji. V roce 1952 totiž zakládá vlastní samizdatovou edici, kterou nazval stejně jako svůj umělecký směr: edice Explosionalismus, a vydával v ní vlastní texty.

Název byl odvozen od slova exploze:

Akce, náraz, to musí být, jako když mezi lidi vhodíš granát. Ten se rozprskne a letí to dál...
Vladimír Boudník

K rozhodnutí založit edici ho patrně dovedlo prostředí, ve kterém se pohyboval. Bydlel jako podnájemník v ulici Na Hrázi u Bohumila Hrabala, kde se scházeli literáti a zájemci o literaturu padesátých let jako například Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, postupem času i Stanislav Vávra nebo Jiří Kolář a mnozí další.

Povídka s názvem Ulice, kterou měl napsat 7. března 1952 a kterou označil jako reportáž, se však vztahuje k událostem, které se měly stát na jedné z jeho pouličních akcí již 27. října 1950.

V roce vydání manifestů, koncem dubna 1949, totiž začal v Praze pořádat akce, na nichž propagoval svůj explosionalistický způsob tvorby. Jeho cílem bylo předání umělecké metody lidem, probouzení jejich fantazie a tvořivosti. Akce se však často nenesly v poklidném duchu. Byly totiž něčím novým, dosud nevídaným a vyvolávaly nejrůznější reakce kolemjdoucích.

Boudník v povídce literární formou líčí své prožitky, ale popisuje i konflikty a urážky, které zažil. Jelikož je text psán s časovým odstupem sedmnácti měsíců od proběhlé akce, zdá se, že se nemůže jednat o záznam, který by reportážním způsobem zachycoval dění, ale spíše o text, který slouží k reflexi autorových prožitků a kumuluje zkušenosti, které na ulicích získal. 

autor: Eva Čapková
Spustit audio

Související