Vladimír Boudník: Ulice. Propagace explosionalismu v praxi
Vladimír Boudník v druhé polovině dvacátého století vymyslel a uvedl do praxe své tři grafické techniky, jimiž výrazně ovlivnil českou uměleckou scénu šedesátých let. Aktivní, strukturální a magnetickou grafikou živil výrazové prostředky grafických umění a některé jejich tradiční principy doslova postavil na hlavu. Ve své povídce spolu s Bohumilem Hrabalem demonstruje kolemjdoucím nové umění. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Boudníkův přístup ke grafickém tvorbě se vyrovnal snahám některých světově známých a zvučných jmen, leč režim panující v Československu si nepřál, aby naše umění vstoupilo do soutěže s uměním tzv. západního bloku, a nepřál si ani, aby tento osobitý grafik tvořil a vystavoval svá jemně lyrická abstraktní díla.
Boudník však nezacházel mistrně jen s prostředky výtvarného umění, ale i se slovem. V padesátých letech u něj můžeme dokonce vycítit snahu věnovat se literatuře soustavněji. V roce 1952 totiž zakládá vlastní samizdatovou edici, kterou nazval stejně jako svůj umělecký směr: edice Explosionalismus, a vydával v ní vlastní texty.
Název byl odvozen od slova exploze:
Akce, náraz, to musí být, jako když mezi lidi vhodíš granát. Ten se rozprskne a letí to dál...
Vladimír Boudník
K rozhodnutí založit edici ho patrně dovedlo prostředí, ve kterém se pohyboval. Bydlel jako podnájemník v ulici Na Hrázi u Bohumila Hrabala, kde se scházeli literáti a zájemci o literaturu padesátých let jako například Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, postupem času i Stanislav Vávra nebo Jiří Kolář a mnozí další.
Povídka s názvem Ulice, kterou měl napsat 7. března 1952 a kterou označil jako reportáž, se však vztahuje k událostem, které se měly stát na jedné z jeho pouličních akcí již 27. října 1950.
V roce vydání manifestů, koncem dubna 1949, totiž začal v Praze pořádat akce, na nichž propagoval svůj explosionalistický způsob tvorby. Jeho cílem bylo předání umělecké metody lidem, probouzení jejich fantazie a tvořivosti. Akce se však často nenesly v poklidném duchu. Byly totiž něčím novým, dosud nevídaným a vyvolávaly nejrůznější reakce kolemjdoucích.
Boudník v povídce literární formou líčí své prožitky, ale popisuje i konflikty a urážky, které zažil. Jelikož je text psán s časovým odstupem sedmnácti měsíců od proběhlé akce, zdá se, že se nemůže jednat o záznam, který by reportážním způsobem zachycoval dění, ale spíše o text, který slouží k reflexi autorových prožitků a kumuluje zkušenosti, které na ulicích získal.
Související
-
Vladislav Merhaut, Jiří Vondráček: Mám v mozku laboratoř. Epizody ze života Vladimíra Boudníka
U příležitosti 100. výročí narození Vladimíra Boudníka uvádíme dvoudílný dokument, který připravil Jiří Vondráček ve spolupráci s Vladislavem Merhautem v roce 2008.
-
Karel Marysko: Utěšitel. Absurdní povídka z Břevnovského hřbitova
Na hřbitově se náhodou setkávají dva dávní přátelé. Osobitý umělec Habakuk zvědavému společníkovi představuje své nové dílo na jednom ze zdejších hrobů.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.