Víra, láska, naděje...

2. červen 2011

Je známá především jako scénografka a kostýmní výtvarnice, na svém kontě má však také inscenace, které režírovala. Kamila Polívková (1975) vystudovala JAMU a od roku 2004 pracuje v pražském Divadle Komedie, kde nyní probíhá Rakouská sezóna. Právě pro ni talentovaná umělkyně nastudovala hru Ödöna von Horvátha Víra, láska, naděje z roku 1932 s Ivanou Uhlířovou v hlavní roli Alžběty.

“Přesah Horváthovy hry do současnosti jsme pomocí 'škrtů' nebo zmenšením počtu postav jen posílili. Do původního textu jsme zase tolik nezasahovali, šlo o běžné inscenační postupy, díky kterým se podle mě podařilo zdůraznit výsledné sdělení,” uvedla režisérka v rozhovoru pro Salon Práva. Jevištní dění obohatila o předvolební proslov, který dala dohromady z autentických vět českých politických stran. Zazní tu ale i mnohé hlasy z hlediště; naléhavost situace umocňuje fakt, že za nimi stojí skuteční lidé bez domova, členové spolku Ježek a čížek.

Velmi trefně představení zhodnotil publicista Vladimír Hulec: “Polívková vytváří v podstatě přímočarou politickou agitku. Jasně, bez úhybů a šifer říká: Tato doba, tato politika a její představitelé jsou nehumánní, arogantní, zrůdní. Vládnou nám barbaři, blíží se obrovský sociální konflikt, hrozí proměna republiky v policejní stát. /.../ Nemusíme vidět současnost v tak temných barvách, je to však umělecky silný, důsledný a z konkrétní reality vycházející varovný postoj, který nelze jen tak přehlížet.”

Vedle konkrétních divadelních děl se pořad bude věnovat také nejisté budoucnosti souboru Komedie, který se navzdory svým nesporným kvalitám a řadě ocenění dlouhodobě potýká s nedostatkem financí od pražského magistrátu.

autor: krs
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.