Valkýra
Pomohl by nám atentát? Představme si, že bomba při atentátu na Hitlera v červenci 1944 by neselhala. V tom případě by nová vládní garnitura s plukovníkem Clausem von Stauffenbergem v čele chtěla za každou cenu uzavřít mír, což by nejspíš vedlo k obnovení Evropy před vypuknutím války. Zůstává však velkou neznámou, nakolik by nová vládní garnitura byla ochotna anulovat předválečné územní zisky Německa, zda by odvolala Mnichovskou dohodu nebo zrušila protektorát Čechy a Morava, od jehož vyhlášení uplyne v polovině března rovných sedmdesát let. Nebyl by výsledkem "nacismus s lidskou tváří"? UVNITŘ TRAILER!
Navíc Stauffenberg "prohlédl" až po otevření druhé fronty; dokud nacistické armády vítězily, úmysl demokratizovat režim neměl. Jenže tohle vše americký film Valkýra (nazvaný podle Hitlerova nouzového plánu pro stav vnitřního ohrožení státu, spiklenci dovedně zneužitého) příliš nezohledňuje.
Clause von Stauffenberga vykreslil Tom Cruise jako čestného vojáka, přemýšlivého příslušníka wehrmachtu, jehož pobouřila a k opozičnímu smýšlení přivedla hlavně zvěrstva páchaná jednotkami SS (jako kdyby se wehrmacht žádných zločinů nikdy nedopustil). Přerod hlavního hrdiny z loajálního jedince v odpůrce režimu, z jehož lůna vzešel, je naznačen nanejvýš zkratkovitě. Jeho herecké ztvárnění tíhne ke ztuhlému chlapáctví, které má evokovat přímočarost hrdinových skutků. Cruise chtěl postihnout (prý autentickou) Stauffenbergovu prkennost v gestech a chůzi, ale také dojímat hrdinovou věrností ideálům či jeho něžným vztahem k manželce. V dalších rolích již jen mihotavě načrtnutých poznáváme další významné herce, například Kennetha Branagha.
Tvůrci filmu si nebyli jistí, nakolik mají vzbuzovat sympatie ke spiklencům, kteří ke svému rozhodnutí dospěli příliš pozdě a museli se spoléhat především na slepou poslušnost podřízených jednotek. Podivení úředníků nad dvěma protichůdnými zatykači, z nichž jeden vydal Stauffenberg na nacistickou elitu, a ve druhém nacistická elita přikazovala zadržet Stauffenberga, ještě může vzbuzovat úsměv nad nečekaně absurdními dilematy. Nezdařený pokus o zatčení Goebbelse je ale vylíčen už hodně tezovitě, jako by vypadl z nějaké dávné televizní inscenace...
Režisér Bryan Singer (dosud natáčel akční podívané jako X-Men nebo Superman se vrací) se pokusil o napínavý thriller, počítal však zřejmě s divákovou naprostou nevědomostí. Ve druhé části příběhu se totiž tutlá, jak atentát vlastně dopadl: tok vyprávění náhle splývá se subjektivním Stauffenbergovým hlediskem a jeho víru, že uspěl, by měl dle režiséra sdílet i divák. Žánrové přeladění tak v lecčems narušuje princip "objektivní" rekonstrukce událostí ve prospěch vyumělkované fabulace. V důsledku toho je Valkýra inscenačně i vypravěčsky poněkud vychladlá. Přesto oceníme, že nám ukazuje zákulisí vojenských i politických elit nespokojených s Hitlerem, jež byly odhodlány v případě nezdaru nést následky.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm
Valkýra (Valkyrie) drama, USA, 2008, 120 min
Scénář: Christopher McQuarrie, Nathan Alexander, režie: Bryan Singer, kamera: Newton Thomas Sigel, hudba: John Ottman
Hrají: Tom Cruise, Kenneth Branagh, Bill Nighy, Tom Wilkinson, Carice van Houten, Terence Stamp, Eddie Izzard, David Bamber, Christian Berkel
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Svatopluk Čech: Výlet pana Broučka do 15. století. Ke 180. výročí narození autora
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
