Václav Vokolek: Jarní koncert
Na jaře, v čase, kdy se vlády ujímá Beran a po něm Býk, je krajina nejvlídnější a své půvaby marnotratně rozdává. Nabízí toho opravdu mnoho. Ještě více jarní krajina slibuje. Doslova se před námi otevírá.
Na počátku jara ubývá temnot a můžeme se vydat i za vzdálenějšími cíli. Zpočátku nás v krajině slunce oslňuje, zimní temnoty se usídlily i v nás, ale najednou začíná hřát. A my si protřeme zrak, protože začínáme vidět. To jsou poutníkovy závratné okamžiky.
Čtěte také
Vůně roznášejí první vlahé vánky, tak odlišné od zimních vichrů. To nejdůležitější, a nejnápadnější je, jak se den prodlužuje. První jarní sluneční den pochopí člověk v krajině uctívače slunce, ty, kteří ho v pravěku pochopili jako božskou energii, jako prapříčinu života.
Každý ze zimního spánku se probouzející tvor o tom ví své. Každý strom i v hloubce se probouzející kořeny rostlin. Proto staré kultury vnímaly slunce jako univerzální sílu ve smyslu nebeského otce. „Na celém světě neexistuje nic viditelného, co by si víc zasloužilo, aby sloužilo jako symbol Boha, než slunce,“napsal s obdivem Dante.
Po mnohaměsíčním odpočinku, spíše zdánlivém, kdy pod povrchem probíhá náročná příprava na probuzení, začíná krajina obnovovat své síly a poutník se v každoročně opakujícím období může stát součástí kosmických dějů.
Čtěte také
S probouzením přírody se probouzí i člověk. V tom spočívá smysl cyklicky vnímaného času. Zázračné opakování temnot a světla, zániku a zrodu, pocit pohybu v kruhu byl pro člověka tisíce let zásadním principem. Proto znamení kruhu patří k nejstarším symbolům, které objevujeme na kamenných stěnách pradávných kultovních jeskyní i na uměle vztyčených kamenech, menhirech.
Ale kruh není jen znamením cyklického času, je magickým znamením slunce, které je zásadní podmínkou života a bylo u mnoha dávných národů vnímáno jako božstvo, jako ztělesnění světla, životadárného principu a nejvyšší kosmické inteligence. Slunce je pro poutníka krajinou věrným druhem, i když je schované za mraky. Vydáme-li se do krajiny krátce po jarní rovnodennosti, zažijeme jeho návrat. Je to velkolepé znovuzrození krajiny, na kterém se poutník může podílet.
A proto se kruh v pravěké symbolice změní ve spirálu, znamení pohybu, také to najdeme vytesané do skal v severní Evropě či na stěnách megalitických svatyní. Obří spirálu vytvořil v solném jezeře i významný umělec 20. století Robert Smithson v Utahu. Svým monumentálním zemním dílem tak navázal na tradiční neolitickou symboliku.
Čtěte také
Jaro na venkově začínalo 25. března, na svátek Zvěstování Panny Marie. Lidé ten den nazvali „první Matička“. Ten den se podle lidové magie otevírá země, probouzí se hmyz a vylézají hadi, život se probouzí a setřásá zimní pouta. Jaro se ujímá vlády. To byl pádný důvod k jarním slavnostem, které vyrůstaly z polozapomenutých rituálů. V celé Evropě byla vynášena smrt, figura, která symbolizovala zimu. Smrti se u nás posměšně říkalo „Mařena“, ale také „mořena, smrtnice, smrtholka, smrťoch“. Byla většinou slaměná, ověšená stuhami, barevnými obrázky, kraslicemi. Byla to vyloženě totemická bytost. Smrtholka se také pálila, to tam, kde nebylo vody.
Dny jsou delší a teplejší podzemí ožívá, i když se ještě dokáže pořádně ochladit. Proces klíčení nedokáže nic zastavit a tak jen v údivu stojíme nad něžným klíčkem podbělu, který právě pronikl asfaltem a za chvíli zazáří svou žlutí jako nekonečně malá zmenšenina slunce. I vzdušná říše začíná ožívat. Ptáci postupně přilétají a krajina ožívá jejich veselým zpěvem. Začíná velký jarní koncert, který nás bude provázet po celou jarní a letní sezónu. Nesmíme ale zapomenout, že tento velkolepý koncert zase skončí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
