Václav Vokolek: Ovidiovy proměny na stropě

Dějinné epochy se střídají s nemilosrdnou pravidelností, to je železný zákon historie, tak jako věčné zapomínání. Půjdeme si ho ověřit do Dobrovic.

Čtěte také

Václav Vokolek: Zázraky viděné a slyšené

První zprávy o městečku Dobrovice máme z roku 1204. Od 14. století se ves Dobrovice dělila na dva díly. Jeden patřil Vinařicům, druhý pánům místní tvrze. Majitelé se střídali a vše se změnilo až za druhého manžela Anny z Wartenberka, Jindřicha z Valdštejna.

To musel být velice podnikavý pán. Na jeho žádost povýšil Ferdinand I. vesnici na město a pan Jindřich vystavěl na místě starší středověké tvrze renesanční sídlo a ve městě nechal postavit na místní poměry velkolepý chrám svatého Bartoloměje. Největší lesk zažily Dobrovice v čase renesance a humanismu, kdy tu vládl Henyk z Valdštejna.

Jeho sochu si můžeme prohlédnout v parku na náměstí, dříve stávala na kašně. Henyk z Valdštejna byl velice vzdělaný šlechtic, typicky renesančně rozporuplná osobnost a hlavně luterán. V Dobrovici založil latinskou školu, kde působili učitelé vyslaní sem přímo z Karlovy univerzity, to si dnes neumíme představit. Konšelům nechal postavit renesanční radnici, za kterou by se nemuseli stydět ve velkých městech. Na zámku nechal pan Henyk zřídit lékárnu a proslulou tiskárnu, kde vyšlo několik pozoruhodných knih, zejména traktát protestantského šlechtice Václava Magrleho ze Sobíšku, který v něm kritizoval jak císaře Matyáše, tak Rudolfa II.

Čtěte také

Václav Vokolek: Mlýn Krvomlýn

Rozkvět Dobrovic trval krátce, tak jako rozkvět nedaleké Mladé Boleslavi, bratrského města, které bylo ve spojení s největšími osobnostmi evropského humanismu. Jenomže rozkvět města netrval dlouho. Pro účast v protihabsburském povstání byl po Bílé hoře pan Henyk z Valdštejna zbaven majetku, před popravou uprchl do Saska a v roce 1623 tam zemřel.

To znamenalo hluboký úpadek Dobrovic. Majetek však zůstal v rukách valdštejnského rodu. Jistě zajímavé renesanční sídlo bylo v roce 1780 poněkud bezohledně přestavěno, ale již roku 1831 byl zámek podnikavým Thurn-Taxisem přestavěn na cukrovar. Aby destrukce došla až na konec svých zdánlivě nekonečných možností, byl areálem cukrovaru obklopený zámek v nedávné době přestavěn na byty.

A tak se dnes můžeme jen dočíst, že se v zámku nacházely honosné sály, označené jako „taneční sál“, „kamenný sál“, „vévodská síň“ a „Libušin sál“. V místnostech byly osazeny vzácné kazetové stropy, které byly přemístěny na zámky v Mnichově Hradišti a v Bělé pod Bezdězem, na hrad Švihov a jen jeden jediný zůstal v Dobrovicích na radnici.

Čtěte také

Václav Vokolek: Valdštejnův bankéř

Cenným pamětníkem starých a dobrých časů Dobrovic je renesanční radnice z doby kolem 1608. Je to vznosná stavba s členěným štítem a arkádovým podloubím v průčelí. Z boku radnice stojí třípatrová hranolová věž s dřevěným ochozem. Uvnitř radnice se ukrývá jediný z kazetových zámeckých stropů se složitou výmalbou na antická témata dle Ovidiových Proměn.

Dalším důkazem předbělohorského rozkvětu města je kostel svatého Bartoloměje, který postavil Jindřich z Valdštejna. Je to již renesanční stavba s opožděnými gotickými prvky. Z doby založení najdeme v interiéru na klenbách renesanční malby znaků a květinových ornamentů a pozoruhodný trojdílný malovaný epitaf stavebníka kostela Jindřicha z Valdštejna z roku 1571.

Je zajímavé, jak v celé řadě dnes nepříliš významných malých měst najdeme viditelné stopy dávného rozkvětu, který navždy přerušil vývoj po Bílé Hoře. Barokizace, tak typická pro česká města, se těmto městům za trest vyhnula. Sláva se doslova propadla do minulého času. Na poražené se vždy rádo zapomíná, to je odvěký zákon, který by už měl konečně přestat platit.