Václav Vokolek: Valdštejnův bankéř

Založená knížetem Boleslavem se později stala centrem českého humanismu, to když se tu usadili Čeští bratři a za císaře Rudolfa II. se dokonce Mladá Boleslav stala královským městem. Pak nastal velký úpadek spojený nejen s třicetiletou válkou. Pád města do bezvýznamnosti zachránil v 19. století velký rozvoj místního průmyslu, nejen automobilky Laurin & Klement.

Čtěte také

Václav Vokolek: Cesta na horu Karmel

To všechno jsou známá fakta doložená zajímavými památkami, které ve městě najdeme. V tomto městě postaveném na výšině nad soutokem Jizery s Blanicí prožili jeho obyvatelé slavné časy stejně jako tragické. V tom se osudy měst podobají osudům lidí. Jenomže ne všech.

Tak jako v ostatních městech a městečkách tu žila židovská menšina, obyvatelé druhé nebo třetí kategorie, kteří dlouho neměli v podstatě žádná práva. Byli pronásledováni a považováni za syny ďábla. Přesto dokázali přežít a dát světu mnoho moudrých a nadaných lidí. O tom všem můžeme přemýšlet cestou na židovský hřbitov v Mladé Boleslavi.

Je poměrně daleko za historickým městem, i v tom spočívala šikana středověkých radních. Byl založen před rokem 1594, ale Židé tu žili již sto let před tím. Byla jich hrstka, jen 15 rodin. Později jich tu bylo o mnoho víc a byli mezi nimi vynikající osobnosti.

Čtěte také

Václav Vokolek: Zázraky viděné a slyšené

Mezi nimi určitě musíme jmenovat Jakuba Baševiho. Narodil se v daleké Veroně a zemřel právě tady. Jeho život je spojen s několika významnými osobnostmi českých dějin. Tou první byl samotný císař Rudolf II. U jeho pražského dvora se Baševimu dostalo značných privilegií. Mohl zcela volně obchodovat, platil nižší daně a získal dokonce právo nakupovat domy v jakémkoliv městě říše, což pro jiné židy bylo jen nedostižným snem. V časech tvrdé židovské persekuce to byla věc nevídaná.

Druhým mužem, s nimž Baševi spojil svůj osud, byl Albrecht z Valdštejna. Baševi finančně kryl jeho plány a to jistě nebylo jednoduché. Oba muže pojilo i přátelství. Baševi byl jako první Žid na území monarchie povýšen do šlechtického stavu. Jeho hrob je proto nejvýznamnější památkou hřbitova a je nádhernou ukázkou renesančních náhrobků.

Židovská obec měla před druhou světovou válkou jen 264 členů a z nich holocaust téměř nikdo nepřežil. Obec zanikla a nebylo nikoho, kdo by ji obnovil. Zapomněla se jména i osudy lidí. Zůstaly jen opuštěné domy židovského města a nenavštěvovaná synagoga. To vše bylo nemilosrdně zbouráno v 60. letech 20. století. Nikoliv za války, ale v poválečné době. Stalo se za režimu, který se tak rád pyšnil svým humanismem a úctou k historii.

Čtěte také

Václav Vokolek: Mlýn Krvomlýn

Byla to samozřejmě jen lež. Za ní se ukrývala nenávist ke všemu duchovnímu a krásnému, spolu s nenasytným prosazováním vlastní prázdnoty. Židovské město stálo nedaleko kostela Nanebevzetí Panny Marie. Uličky Bělská, Krajířova, Starofarní a Synagogní a domy v nich neexistují. Jen Davidova hvězda vyskládaná z dlažebních kostek ukazuje místo zlikvidovaného posvátného místa. V současnosti se město k židovské tradici hlásí a zejména o hřbitov se vzorně stará. V tom spočívá velká naděje.

Na mladoboleslavském židovském hřbitově najdeme řadu krásných náhrobků, nejstarší jsou z 16. století. Svým rozsahem a zachováním je považován za nejhodnotnější v Čechách. Po roce 2000 zde byla otevřena rekonstruovaná obřadní síň a je v ní umístěna expozice věnovaná historii židovské populace na Mladoboleslavsku.

Vzkaz opuštěných hřbitovů je jednoduchý – nedopustit, abychom ve svém městě, ve své zemi, stejně jako ve svém srdci, měli občany druhé kategorie. Za odměnu bychom mohli uslyšet hlas rabi Mendela znící odkudsi z oblohy: „Ať srdce pukne, ať se ramena strhnou a země se zbortí, ale člověk nesmí uhnout ze své cesty...“