V rozmanitosti je síla. Nová povídková kniha Ireny Douskové svědčí o její vyzrálosti i všestrannosti
Prozaička a také příležitostná básnířka Irena Dousková se zapsala do povědomí českých čtenářů jako autorka Hrdého Budžese, potažmo celé volné trilogie o Heleně Součkové, která se posléze dočkala úspěšné dramatizace. Její prozaická tvorba ovšem zahrnuje také román Medvědí tanec, pojednávající o posledních letech života Jaroslava Haška, nebo několik povídkových souborů. Poslední z nich vyšel před pár dny v nakladatelství Druhé město a nese název Konec dobrý.
Svazek obsahující celkem devět krátkých próz vychází tři roky po autorčině poslední knize, novele Rakvičky. Tuto „perestrojkovou road-movie“ využila Dousková ke kritické reflexi zahnívající atmosféry, jež v Československu panovala ve druhé polovině 80. let a která jako by dodnes otravovala zdejší ovzduší. A do období normalizace, které ji podle jejích vlastních slov zásadně ovlivnilo, zasadila i děj několika povídek ze své nové knihy Konec dobrý. Ani tentokrát se ovšem nejedná o nějaké tezovité agitky, nýbrž o veskrze poutavé příběhy, kde se spíše mezi řádky výmluvně zrcadlí tehdejší neutěšené poměry.
O lidské konečnosti a české deziluzi
Povídková sbírka Ireny Douskové sice neoplývá nějakým jednotícím konceptem, o to více však dává vyniknout autorčinu vyzrálému vypravěčskému talentu a jejímu širokému rejstříku, co se týče postav, námětů i stylů. Přesto by se dal přinejmenším v několika přítomných textech vysledovat společný leitmotiv, k němuž do jisté míry odkazuje i název jedné z povídek, který nakonec propůjčil titul celé knize, tedy „konec dobrý“. Oním leitmotivem je lidská konečnost – naše odcházení a také vyrovnávání se s bolestnou ztrátou blízkého člověka.
Čtěte také
Jinak ovšem soubor vyniká značnou různorodostí – převažují zde mužští hrdinové, ale najdeme tu i ženské protagonistky, vedle příběhů z předlistopadové doby se v něm objevují rovněž povídky, jejichž děj se odehrává v letech pozdějších, ba i v pandemické současnosti. Navzdory často zaznívajícímu tónu deziluze nepostrádají povídky Ireny Douskové humor a nezřídka oplývají závěrečnou pointou, s jejíž pomocí dokáže autorka předešlý děj odlehčit, ale i překvapivě zvrátit.
Komorní příběhy stojící na postavách
Spíše než na dramatické zápletky sází Dousková na plasticky vykreslené postavy a přesvědčivě vymalované kulisy, ať už jde o typickou českou vesnici anebo třeba o turistickou destinaci typu Českého Krumlova. Se zvláštní oblibou pak autorka – mimochodem vystudovaná právnička a bývalá novinářka – ve svých prózách zachycuje nesourodost současné české společnosti, jež se zrcadlí zejména v komplikovaných vztazích mezi obyvateli metropole a venkova, potažmo maloměsta.
Související
-
Jak pilná švadlenka ke štěstí přišla. Daniela Krolupperová vypráví dětem svůj sen o první republice
Do časů první republiky se rozhodla vzít dětské čtenáře spisovatelka Daniela Krolupperová. S ilustracemi Evy Chupíkové knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta.
-
Příběh obyčejného šílenství? Steve Sem-Sandberg napsal román o smutně proslulém Woyzeckovi
Švédský spisovatel, novinář a literární kritik Steve Sem-Sandberg není pro české čtenáře autorem neznámým. Letos vyšel jeho román Vojín W. v překladu Dagmar Hartlové.
-
Minulost se už nevrátí. Vyšla prozaická prvotina básníka a kritika Tomáše Gabriela
Básník a literární kritik Tomáš Gabriel se řadí mezi etablované české autory. V nakladatelství Dauphin mu vyšla kniha s názvem Čest chlapa, oficiální prozaická prvotina.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
