Minulost se už nevrátí. Vyšla prozaická prvotina básníka a kritika Tomáše Gabriela

Z pražské kavárny do rodné vesnice

Útlá novela se stejně jako mnoho jiných prozaických debutů opírá o řadu autobiografických motivů. Hlavní hrdina Alois je třicetiletý literát s výrazným sklonem k sebereflexi, která končívá rozvíjením leckdy planých úvah.

„Zkusil těch keců nechat, ale chtě nechtě ještě chvíli pozoroval sebe sama, jak se pozoruje,“ popisuje samotný protagonista dosti příznačnou scénu ze své návštěvy jedné pražské kavárny.

Kromě sebeironie obdařil autor svého hrdinu i specifickým postojem k psaní, v němž se odráží jeho vlastní tvůrčí zásady, které kdysi zformuloval následovně: „Snažím se nepohrdat rozumem, nebát se do toho sáhnout, nebát se volit si témata.“

Alois nemá ve zvyku spoléhat na záblesky inspirace či podněty zvenčí, neboť prohlašuje: „Podle svého mínění by byl (tátovými slovy) ‚houby básníkem‘, kdyby se vzdal pokaždé, když neví, o čem psát.“

Výstižné předivo lidských vztahů

Středobodem celého vyprávění se stává Aloisova výprava do středočeské vesnice Kuchař. Veden touhou ještě jednou navštívit rodný dům, který noví majitelé proměnili na vepřín, se pokusí dobrodružnou cestou oživit vzpomínky z dětství. Nejzásadnějším momentem celé hrdinovy anabáze se stane setkání s Annou, jež tu krátce předtím začala vypomáhat a která ztělesňuje druhou polovinu pomyslné rovnice příběhu.

Předivo lidských vztahů a příbuzenských vazeb hraje v novele stěžejní roli. Všechny figury se dočkají stručné, ale výstižné charakterizace, která prozrazuje autorovo okouzlení lidskou různorodostí i jeho pochopení pro naše slabosti. Nepopiratelná je rovněž autorova znalost vesnického prostředí i mentality a slovníku tamních obyvatel.

Příběh vyprávěný staromilcem

Zatímco básnická tvorba Tomáše Gabriela vyniká podle kritiků výrazovou i tematickou bohatostí až přebujelostí, novela Čest chlapa působí o poznání střídměji. I tady ovšem zřetelně převažuje intelekt nad emocemi, konstrukt nad živelností a reflexe nad akcí.

Podstatnou roli tu hraje určitá forma staromilství: nejen v lehce nostalgickém pohledu na minulost, ale i pokud jde o hodnoty (samotný titul knihy působí dnes takřka anachronicky).

První knižní próza Tomáše Gabriela působí oproti jeho básnickým sbírkám až zakřiknutě. Přesto je zajímavá tím, jak v ní autor ohledává témata a motivy, které jsme si zvykli přehlížet.