V podkroví u Vladivojny

O písničkách, o textech, o vladibajkách, o hudbě k filmu Nevinnost, o malování a kreslení i o vztazích. Zvláštní podkapitolkou je prohlídka hudebních nástrojů a přístrojů, v níž překvapivou roli hrají baskytary! Když přijde řeč na výše zmíněné komiksové figurky, Vladivojna je přímo ve svém živlu. Člověk se dost přiučí. Jeslti chcete, pojďte na návštěvu se mnou. Stačí si zapnout rádio nebo spustit internet. Tady je malá ochutnávka rozhovoru:

Banana, obal Vladivojny La Chia |foto: Universal Music

Hudba k filmu Nevinnost ti přinesla užší nominaci na Českého lva. Rok 2011 byl pro tebe asi hodně bohatý? Začalo to v lednu, kdy byla premiéra Nevinnosti a na konci ledna pak vyšel na cédéčku soundtrack. A potom jsem pracovala na své druhé sólové desce Bohémy, která byla vydána 17. listopadu spolu s knížkou Vladibajek s ilustracemi.

S režisérem filmu Nevinnost Janem Hřebejkem jste už znali nebo Tě oslovil jako neznámou? Zjistila jsem, že Honza znal moje desky se skupinou Banana a v podstatě byl asi fanoušek. Ale nejvíc ho prý uchvátila první sólová deska Tajemství lotopu. Napsal mi mail, že ve svém novém filmu cítí podobnou atmosféru, jestli by z toho něco mohl použít. Já jsem mu navrhla, že bych udělala úplně nový materiál. Souhlasil.

Nevinnost |foto: Vladivojna La Chia

A udělal dobře. Byla to odlišná práce v porovnání s přípravou vlastní desky? Vlastně asi ani tolik ne. Honza chtěl, aby se to točilo v mém přirozeném prostředí. Obojí dělám v domácím studiu jako demáče, pokud možno už co nejhotovější, které pak jen dotvoříme v profesionálním studiu. Na rozdíl od alba tady bylo víc instrumentálek, bylo to takové meditativnější.

Tajemství lotopu |foto: Jaroslav Urban

Čím je album Bohémy jiné od předchozí tvorby? S Bananou se to nedá moc srovnávat, protože tam jsme dělali ten materiál s klukama ve zkušebně. Dohromady, vzájemně jsme se inspirovali. A bylo to všechno hodně nahlas. Tady jsem sama, je to v intimní atmosféře. Nedovedu si představit, že bych vzala zboostrovanou kytaru, když nemám za sebou bubny a přes sluchátka bych tady něco křičela. Na druhé straně cítím, že to expresivnější období zase jednou přijde! Já jsem se z té exprese dostala do nějakých klidnějších vod, objevila jsem obrovskou hlubinu nových věcí, se kterými si člověk může hrát. Bohémy jsou hodně o textech. Jsou tam i zhudebněné básně od Lucky Paulové, protože se mi strašně líbila její sbírka Paměť zrcadla. Ona mi ještě na oplátku otextovala Černou vdovu. Moje texty vznikají postupně. Už teď mám vlastně neplánovaně hotové texty i hudbu na další desku! Jak byly v únoru ty největší mrazy, tak jsem napsala jedenáct nových textů. Jindy mi trvá půl roku napsat čtyři. Takže ta příští bude taky hodně o textech.

Bohémy |foto: Vladivojna La Chia

Součástí cédéčka je knížka Vladibajek a ilustrací k nim... Bajky vznikaly za hodně dlouhé období, asi od roku 2007. Když jsem cítila určitou atmosféru, tak jsem si sedla a napsala jsem tu bajku hrozně rychle. V tom okamžiku ze mě hovoří spíš nějaké podvědomí. Po měsíci dvou nebo po půl roce si k tomu znova sednu a upravím to do nějaké formy, abych cítila, že to něco sdělí, že tomu sama já rozumím. Podobně to mám i s komiksy nebo s kresbou. Mám pocit, že nejryzejší věci vznikají, když se snažím mozek vypnout a nechat pracovat jenom fantazii s podvědomím.

Vladibajky |foto: Vladivojna La Chia

Jaké jsou hlavní linie tvé výtvarné tvorby? Jedna je malování, maluju olejem na plátno, tady funguju taky hodně na tom konceptu podvědomí, nerada si připravuju návrhy. Člověk pak ale čeká třeba 14 dní, než něco pořádně zaschne, aby do toho mohl zase vkročit. Druhá linie je kresba, ta je zase hodně rychlá. Teď jsem se zamilovala do akvarelu barevných tuší. Baví mě, že to, co už uděláte, nemůžete vzít zpátky. S tím olejem se ještě relativně něco dá přemalovat, ale u kresby ne. Tematicky tam mám pořád zvířata, postavy, hlavně lidi. Tedy, vypadá to jako člověk, občas.

Vladivojna La Chia |foto: Martin Kámen

Proč tam není ani jeden hranatý tvar, všechno je hodně, až extrémně zaoblené? No, to je přesně ono, já mám hrozně ráda organické tvary. I v malbách se mi skoro vůbec neobjevují pravé úhly a ostré hrany. Z nich mám úzkost. Četla jsem v jedné knížce takovou teorii, že lidi pocházejí z rostlin. Ta mě fascinovala. Pro mě není důležité, jestli je to pravda nebo ne, ale přijde mi to fascinující. Takže mám hodně prací, kdy něco vyrůstá z květináče nebo kdy naopak rostou květiny z rukou - třeba na obalu alba Jungle se skupinou Banana. Sedíme v kuchyni, vaří taky Vladivojna? Jo..., občas vařím. Já vařím dobře, ale spíš minutky, že bych vařila něco dvě hodiny, to se mi asi ještě nepovedlo.