V Dívčí válce múzy nemlčí

První disk obsahuje devatenáct písní o ženách v podání generačně vzdálených i stylově různě zaměřených zpěvaček, ale i hereček a moderátorek, na druhý pak autor za doprovodu klavíru nazpíval své písně sám. Porovnávat interpretační přístup takřka výhradně osobitých interpretek s autorovými verzemi téhož písňového materiálu je podnětné a atraktivní, Burianův projekt však naštěstí nestojí jen na této možnosti.

Většina písní nahlíží do ženské duše se značnou dávkou empatie a je obdivuhodné, že se Burianovi dařilo bez ohledu na věk hrdinek jeho příběhů: ve skladbě Kráska a zvířata se zpívá o mladičké dívce, která se mezi muži cítí "jako kus masa v pavilonu šelem", v dalších písních se ocitáme ve světě třicátnic, jež "končí s dietou" a chystají se žít "podle svého gusta" (Uprostřed noci), případně na mateřské dovolené "bruslí mezi plenami a hrnci" (O dovolené), ale nechybějí ani písně o starších a pokročilých - Banální příběh v podání Hany Hegerové vypráví o paní Anežce, která se "cítí trochu v klidu" jen na hřbitově, u hrobu toho, po němž "zůstaly jenom otázky".

Jan Burian|foto: vltava.cz

Samozřejmě, ne všechny písně (a texty) se povedly na jedničku, občas se posluchači přece jen zdá, že naslouchá spíše náčrtu sociologické studie (skladba o Markétě, která kupuje losy). Také interpretky se úkolu zhostily s různou mírou přesvědčivosti a snad i výrazové zralosti. Sluší se však poznamenat, že ve společnosti osobností typu Jany Koubkové, Zuzany Michnové, Lenky Dusilové nebo Dagmar Andrtové-Voňkové by zněla banálně většina českých profesionálních zpěvaček, natožpak dámy, které živí divadlo, film, či dokonce novinařina.

První disk Dívčí války překvapí i moderním zvukem a promyšlenými aranžemi písní, které jsou dílem autorova syna Jana (jeho druhý syn Jiří, známý z kapely Southpaw, nahrál bicí a kytary) a jež ostře kontrastují se syrovým koncertním záznamem druhého disku. Také v tom tkví nekonečná pestrost tohoto dvojalba.