V centru Prahy byly biografy na každém rohu. A dnes?
Víte, kde bylo pražské kino Alma? A kino Metro? Právě těmto biografům je věnována dnešní část letního cyklu věnovaného zaniklým kinům. Vypravíme se v ní do oblasti, která se rozprostírá mezi Jungmannovým náměstím, Národním divadlem a Betlémským náměstím.
Ač se to nezdá, bývalo tu velké množství kin. Do některých z nich, například kina Perštýn, jsme se mohli vypravit ještě před nedávnem, dnes tu však zůstalo pouze bio Konvikt neboli Ponrepo, tedy kino Národního filmového archivu. Zato přibylo jedno kino nové – a to Evald na Národní třídě.
Josef Vomáčka předesílá, že co se kin týče, bývalo filmových Zlatých křížů v Praze několik: „Existovaly tři, kromě Václavského náměstí, kde bylo ve 30. letech 15 kin, se tak označovala ještě oblast ulic Na Poříčí a Hybernské, kde bylo dalších 10 kin včetně těch velkých, jako byl Kapitol. Zlatý kříž byl také Na Perštýně – byla tam celá řada biografů velkých pro mnoho diváků, i těch menších, které bychom dnes označovali za studiová.“
Od Jungmannova náměstí směrem k Perštýnu v minulosti fungovala celá řada kin
Adria, za komunistů Moskva, Olympik, Cinema Vlasty Buriana, Kino Skaut. Přímo Na Perštýně Kino Louvre, vedle Alma, Metro, Perštýn – dřív American, Konvikt, U Vejvodů. Smutné podle Josefa Vomáčky je, že zůstal jen Konvikt: „Kdysi tam dirigoval Ludwig van Beethoven. A funguje ještě jedno z několika málo kin, která vznikala v 90. letech, a to Evald, v bývalé tančírně Kosí hnízdo.“
A byly mezi nimi skutečné skvosty: Kino Olympik bylo zařízeno ve stylu art deco, biograf Adria byl luxusně zařízen pro 1 100 diváků, moderním kinem bylo Metro. „Kino Alma původně vzniklo v barokním studentském paláci, otevřené ve 20. letech, mě překvapovalo tím, že ještě v 60. letech promítalo filmy Federica Felliniho. Viděl jsem tam Silnici, Darmošlapy a další jeho filmy,“ vzpomíná Josef Vomáčka.
Vražda i zakázané filmy
Zajímavou historii má kino Metro. Lidé si možná pamatují na rok 1966, kdy tam promítač Papež sexuálně zneužil mladého chlapce, rozkuchal ho nůžkami a hodil do odpadkové šachty. Tento smutný příběh kinu hodně ublížil. V roce 1934 si kino začali pronajímat o pátcích a sobotách komunisti. Promítali většinou dokumentární sovětské filmy o úspěších výstavby Sovětského svazu, ale občas i nějaký slavný film hraný, jako Křižník Potěmkin. A bylo vyprodáno.
Do Metra se podle Josefa Vomáčky podařilo propašovat i zakázané filmové perly: „V 50. letech si někdo vzpomněl na název Kino retrospektivních filmů a začal promítat filmy z první republiky se slavnými, v tu dobu velmi nepopulárními herečkami: Nataša Gollová, Adina Mandlová, Hana Vítová, Lída Baarová. Naše maminka mě tam vodila, viděl jsem tam Tři vejce do skla s Vlastou Burianem.“
Když kino Alma skončilo svůj provoz, fungovalo tam skladiště filmového podniku. Po roce 1990 si v prostoru bývalého biografu mladí filmaři založili soukromé studio. Zůstal tam mobiliář, části původního interiéru – kus balkonu, kus výzdoby. Biograf Metro po uzavření sloužil jako laserová střelnice, nyní zdevastovaný sál bez užitku chátrá.
