Únorový konec českého swingu
Únorový převrat před šedesáti lety poznamenal také další vývoj českého jazzu. Není už dnes mnoho z těch, kteří tuto dobu spoluprožívali. Jednoho z nich, Lubomíra Dorůžku, jemuž tenkrát bylo 24 let, jsme tedy vybídli ke vzpomínkám. Jejich první díl začíná náhlým zvratem: okouzlení světly promenád a tanečními kavárnami se swingovými skupinami téměř na každém rohu, tou bláhovou předzvěstí nylonového věku po skončení války, a potom jejich koncem, vynucenou změnou repertoáru, stylové orientace i odchodem čelných představitelů swingové písničky do zahraničí.
Druhý díl vzpomínek sleduje osudy jednotlivých sólistů: Inky Zemánkové, která se z první dámy českého swingu stala traktoristkou v pohraničí, Václav Irmanova, jehož zákaz zpívání v angličtině vyhnal od muziky k sochařině, Milana Hally, který se sice po válce vrátil v uniformě britské armády, ale brzy poznal, že by mu tu byla jen na obtíž, a pionýrské bopové skupiny Rytmus 48, jejíž členové odešli neznámo kam, ale jejíž historické snímky dnes figurují na webové stránce amerického kritika Douga Ramseyho jako téměř neuvěřitelný důkaz, jak vynikající jazzmany předúnorové Československo mělo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
