Umělec jako kurátor, kurátor jako umělec?

'Mem', 2018, výstava Tomáše Predky, kurátor Martin Herold. Galerie svatého Havla, Mladá Boleslav
'Mem', 2018, výstava Tomáše Predky, kurátor Martin Herold. Galerie svatého Havla, Mladá Boleslav
0:00
/
0:00

Jaký je dnes vztah mezi kurátory a umělci? Co když někdo zastává obě pozice zároveň? A kdy je kurátor opravdu nezastupitelný? Nejen o tom hovoří v pořadu Reflexe: vizuální umění! umělci a zároveň kurátoři Milan Mikuláštík a Martin Herold.

Mám takový kacířský názor, že kurátorování samostatných výstav je skoro zbytečná věc. Sám jako kurátor dělám raději skupinové výstavy, protože mohu spíše vypovědět něco za sebe, než kdybych jen psal text někomu k samostatné výstavě.
Milan Mikuláštík

Umělecký provoz zná z obou stran – krom toho, že je výtvarným umělcem, už několik let pracuje jako kurátor. Sám se přitom kurátorem stát nechtěl, jak říká, stalo se to spíš náhodou – před deseti lety jej jako umělce oslovit z galerie NOD, abych se přihlásil do konkurzu. Jeho angažmá v NOD sice skončilo již po několika měsících, ve stejný den byl ale osloven, ať se přihlásí do konkurzu v Národní technické knihovně, kde od té doby působí.

Milan Mikuláštík: Chronostratigrafie smrti, 2017

Podobnou náhodou se v životě Martina Herolda objevila možnost provozovat galerii v Mladé Boleslavi. Od možnosti mít vlastní výstavu dospěl až k založení Galerie svatého Havla, určené pro prezentaci současného umění. „Vzniklo to z potřeby dělat výstavy, ale je to velmi inspirativní,“ vysvětluje Martin Herold.

Galerie svatého Havla je víceméně jediným místem pro současné mladé umění v Mladé Boleslavi, čemuž přizpůsobuje i svůj program. Podobně jako Milan Mikuláštík vnímá důležitost role kurátora pro skupinové výstavy.

Vystavujeme především umělce, kteří jsou pár let po škole. Nesnažíme se o větší přístupnost, nechceme slevovat z toho, jak má výstava vypadat, spíše se snažíme přinášet větší průřez scénou.
Martin Herold

'Okno', 2019 olej na kovové desce, 100 x 75cm. 'Mantichora', 2019, výstava s Pavlem Příkaským, Galerie mladých (TIC), Brno

Souběh jako obohacení

Pro své projekty si Milan Mikuláštík volí témata, která ho zajímají, zajímá ho ale i to, co ještě nedělal. „Vysloveně mě baví střídání různých kurátorských strategií, které si mohou i odporovat. Od konzervativních po některé, které mohou být na pomezí kurátorského a uměleckého projektu, ačkoli jinak se snažím tyto role oddělovat,“ dodává.

Nakolik to, že je výtvarný umělec, ovlivňuje práci kurátora a jeho vnímání umění? A naopak, když se výtvarný umělec stane kurátorem, nakolik ho to ovlivní v jeho vlastní tvůrčí práci? Podle Milana Mikuláštíka se jistému ovlivnění nejde vyhnout. „Já s tím dokonce pracuji vědomě. Mé poslední věci jsou hodně ovlivněny pozicí kurátora, který pracuje s artefakty pro výstavu. Komentují kontext muzejnictví nebo výstavnictví. Došlo mi, že často kurátoruji jako umělec a naopak, tvořím jako kurátor. I když to jsem dělal vždy. Když jsem měl výstavu, připravoval jsem si koncept a text,“ říká.

Adam Vlček – U Pamely (autor Martin Herold)

Obohacením je souběh obou těchto rolí i pro Martina Herolda, byť on sám oceňuje jiný aspekt: „Mnohem víc se setkám s prací svých kolegů. Ačkoli si třeba myslím, že ji znám, při přípravě výstavy se s ní seznámím mnohem víc do hloubky.“ Zkušenost umělce jej obohacuje ale i jako kurátora. „Se zkušeností umělce mám větší pochopení pro umělce, kteří mají jasnou představu o vystavených dílech i věcech okolo,“ říká.