Trnová koruna

26. březen 2001

Poslední únorovou noc se na střeše Rudolfina rozsvítil modrý neon ve tvaru trnové koruny. Je to instalace Jiřího Davida nazvaná "Záře". Bude tam svítit až do 6. května, a už dnes autor jedná o tom, kam s ní dál. Obří trnovou korunu se chystají nasazovat významným veřejným budovám. Že je to koruna trnová, se pozná podle zmučeného výrazu, který po jejím nasazení budova dostane, protože v noci nad Rudolfinem svítí jen nečitelná modrá šmouha. Lépe vypadají zhasnuté neonové trubice ve dne.

Galerie Rudolfinum připravila k trnové koruně na střeše doprovodný program, který označila jako "sérii sdělení". Jednou až dvakrát týdně tady výtvarníci a teoretici umění mluví na téma "Výtvarné umění ve veřejném prostoru". Tahle "série sdělení" říká leccos zajímavého o stavu českého výtvarného umění v posledních deseti letech. Ne že by tyto projevy nějak zvlášť vybočovaly z toho, co naši umělci běžně vykládají. Jako obvykle se dozvíte, co nesnášejí, co nenávidí, co je štve a jak rozhodně nemáte jejich dílo chápat.

V úterý 6. března přišel Jiří David vysvětlovat svůj záhadný střešní neon. Nejdříve se pokusil náročnější posluchače ze sálu vypudit svoji dvanáctiminutovou skladbou, kterou si k neonu složil, aby, jak sám řekl, nemusel nikomu platit autorská práva. Protože tématem úterní "série sdělení" bylo světlo, sdělil autor posluchačům, že se o něm bojí mluvit. A protože se cyklus jmenuje "Výtvarné umění ve veřejném prostoru", oznámil, že tento slogan nesnáší a že jeho instalace nebyla původně vůbec určena na střechu Rudolfina. Nakonec definoval svůj záměr jako pokus vytvořit "amorfní věc". Jiřího Davida doplnil kurátor "trnové koruny" Martin Dostál. Podle něj si každý modrý neon na střeše může vykládat, jak chce, nicméně dva způsoby interpretace jsou zcela nesprávné. Především neon neodkazuje ke svítící reklamě a použili ho jenom proto, aby byla koruna vidět i v noci, a za druhé by se "trnová koruna" neměla chápat ideologicky. Kromě těchto dvou zapovězených výkladů má jejich "trnová koruna", jak nás kurátor ujistil, "spoustu rovin".

Komu až do této chvíle nedošlo, že je svědkem trapného odhalení jednoho výtvarného podvodu, toho o tom rychle přesvědčila následující přednáška Jiřího Zemánka o Zdeňku Pešánkovi. Tento představitel meziválečné avantgardy nestrkal nic na střechi jenom proto, že byla zrovna volná. Pracoval s reklamním neonem ve veřejném prostoru samozřejmě a dobře, ačkoli to tehdy byla nová věc. Vedle vizionáře, který snil o světelných městech, vypadají naši současníci jako malí obchodníčci, kterým je líto vydat groš za trochu kvalitní hudby. Při pohledu do zrcadla moderny nás napadá postmoderní otázka: čemu vlastně nasadili na střeše Rudolfina korunu?

ČRo 3 - Vltava, Mozaika, po - pá, 7.00 - 8.30

autor: Petr Šourek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.