Tři herečky na karlovarském filmovém festivalu. Film Šimona Holého Hello, Welcome slibuje mnohé
Dostat se na večírek, seznámit se s pokud možno vlivným producentem a získat u něj roli. A přitom si i trochu užít. Ano, i herečky mají své zásadní starosti. Chtějí ukázat, že mají talent a že svět o hodně přichází, když je režiséři neobsazují. Občas se zhroutí, občas jsou v extázi, a za všech okolností o sobě dávají vědět přes sociální sítě. Co kdyby náhodou?
Film Hello, Welcome vznikal v Karlových Varech během festivalu. „Při natáčení jsme měli výhodu živého festivalového prostředí, a zároveň nám pomáhaly různé instituce, jako například Hotel Imperial. Zajímavé bylo i to, jak skuteční účastníci festivalu chtěli být součástí našeho filmu, sami se ochotně stávali komparzem,“ pochvaluje si režisér atmosféru na place. Mimochodem – pozdrav Hello, Welcome ve filmu zní právě u vstupu do hotelu Imperial, kdykoliv jde někdo dovnitř nebo ven. Ve skutečnosti ale v hotelu takové pozdravení není. Název filmu se zrodil jinde a úplně náhodou. Jak konkrétně? „Mám v sobě vnitřní problém,“ usmívá se Holý a pokračuje: „Když se zamiluji do nějakého názvu, tak se pak film musí stát a musí být takový, jakou o něm mám představu. Řešili jsme s kolegy téma nového filmu, říkali jsme si, že by jednou z hrdinek mohla být ne příliš úspěšná herečka, a byli jsme zrovna v nějaké večerce. Tam se zvukové uvítání Hello, Welcome nějak zaseklo a šlo pořád dokola. V tu chvíli mi došlo, že je to vlastně skvělý název, a v tu chvíli bylo jasné, že film bude.“
Herci jako sví vlastní avataři
Ve filmu režisér použil i motivy ze svého života, ze života představitelek hlavních rolí i členek štábu, a dalších herců a hereček. „Pro mě tam je nejzásadnější autenticita projevu. To, jak herci, kteří musí být neustále v nějaké roli, neumějí být sami sebou. Nedaří se to, protože je do rolí cpou média, producenti, jejich vlastní ego. Stávají se tak vlastně avatarem sebe sama. To mi přišlo pozoruhodné,“ vysvětluje režisér.
Ve svém snímku zdařile promíchává herce s neherci a improvizované scény se scénami pečlivě připravenými. Jak říká, kombinaci profesionálů s naturščiky má rád už od studií na FAMU. Je znát, že v tomhle ohledu ušel od školy pořádný kus cesty. Film je autentický, chování mladých hereček – včetně třeba jejich prezentace na sociálních sítích – uvěřitelné. Je totiž odkoukané ze skutečného života. Stejně jako smutný finanční stav současné kultury. „Do všelijakých influencerů, do tiktokových videí a různých blábolů jdou velké peníze, zatímco skutečná kultura je podfinancovaná a trošku mizí,“ stýská si Šimon Holý s tím, že umělci ovšem často nemají jinou možnost, než prezentovat se právě skrze uvedené kanály. To jsou dvě různé záležitosti. A taky o tom jeho film je.
Související
-
Vztah nevydržel, z pokusu o jeho záchranu však vzešel film Zrcadla ve tmě, říká režisér Šimon Holý
„Kdyby šla v osmnácti na psychoterapii, neřeší průměrnost.“ Psychická pohoda, touha po vztahu i seberealizaci na odpovídající úrovni – to jsou témata filmového debutu.
-
Lepší být trapný a nedokonalý, ale aspoň trochu originální a autentický, zní ve filmovém manifestu
Saša Michailidis si povídá s režisérkou Terezou Nvotovou a producentem Jiřím Konečným, kteří se k manifestu nepřipojili.
-
Erupce lásky, Slovo, A pak přišla láska… aneb Karlovarská nadílka láskyplných filmů
Snad za to může koronavirus – letošní Mezinárodní filmový festival ve Varech byl každopádně plný filmů o lásce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
