Trendy vnímejme jako dar. Nebýt trendů, jsme ochuzeni o to, co dnes lidé prožívají a na co reagují, říká malíř Vladimír Houdek

1. listopad 2021

Od šesti let trpí malíř Vladimír Houdek urputnými migrénami. Od bolesti mu ulevuje jen spánek v tmavém prostoru – a v dlouhodobém horizontu také umění. Naposledy se s tímto problémem vyrovnával na výstavě nazvané právě Migréna, kde za pomocí op-artu zkoušel divákům navodit jemu tolik známé vertigo. I o tom, že výrok „co tě nezabije, to tě posílí“ je klišé, ale naprosto pravdivé, mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Na AVU do malířského ateliéru k Vladimíru Skreplovi nastupoval s respektem: neměl za sebou uměleckou střední školu a ke svému profesorovi vzhlížel. I díky přátelským rozhovorům na nejrůznější témata ale pomalu získával jistotu a rozšiřoval si obzory, včetně čtenářských. „Kniha je velký přítel. Literatura je ve zpětném dialogu se čtenářem tak fantastická!,“ řekl ve Vizitce. Knihy si od té doby rád kupuje, čte i prohlíží, a s láskou se k nim také vrací – naposledy si z vlastní knihovny vytáhl román Korektura od Thomase Bernharda. Literatura se navíc stala tématem jeho výtvarné tvorby.

Smazat dokonalý svět

Houdkovy „knihy“ jsou nyní k vidění v brněnské Galerii Pitevna na výstavě zvané Příběh zítřka, kde autor představuje nejnovější obrazy projektu Atilis Press. Jedná se o smyšlené nakladatelství, v němž Houdek pro diváky, ale i sám pro sebe „vydává“ publikace s utopickými a dystopickými názvy jako The Atlas of Contemporary Utopia, Almanac of Critical Memory či State of Many Names. Navazuje tak na sadu z let 2014 až 2016, kdy vyráběl leporela, jimž odebral knižní podstatu – tedy text. „Stal se z nich abstraktní symbol. Když kniha nemá text, co vlastně znamená? Uvědomil jsem si, že takhle se dá mazat a popřít dokonalý svět, o který se snažíme,“ vysvětluje.

Na brněnské výstavě dochází k druhému paradoxu: Houdek vystavuje barevné obálky, pod něž se divák ovšem nikdy nedostane. „Přečte si název, a musí si uvědomit, co znamená a jaký by kniha měla příběh. Stavím diváka před problém, který je třeba řešit.“

Z tvorby Vladimíra Houdka

Ve Vizitce detailně popsal, jak se od geometrických prací dostal k tématům napojeným na utopii, vesmír a futurismus, proč jsou jeho obrazy – obálky knih na brněnské výstavě řádně „opotřebované“ a jaké jsou podle něj obecně možnosti malby. Mluvil také o tom, jak důležitý pro něj byl čas strávený v ateliéru během loňského lockdownu, jak před devíti lety vnímal ocenění v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce do pětatřiceti let a proč není v rámci výtvarné scény zastáncem škatulkování.

Zmínil také několik českých  i zahraničních výtvarníků, jejichž práci rád sleduje. „Když jsem přizvaný ke klauzurám, říkám studentům, že by se rozhodně měli zajímat o to, co se děje kolem nich. Někdy umělci alibisticky říkají, že trendy nesledují. Trend ale není špatné slovo, vnímejme ho jako dar. Nebýt trendů, jsme velmi ochuzeni o to, co dnes prožíváme a  na co reagujeme. Vyhýbat se trendům je špatně, ale je také špatné je otrocky kopírovat.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.