Transgas, Parkhotel nebo Kotvu oceníme plně až za padesát let. Co s nimi ale dělat teď?

3. listopad 2018
Komplex budov Transgas, historické foto, točité schody v hale

V roce 1978 byla dokončena stavba pražského Transgasu, po čtyřiceti letech začíná jeho demolice. Jak se v Česku vede památkám z 60. a 70. let? Jak se k nim chováme a jaký je nejčastěji potká osud?

I když většina staveb z této doby není památkově chráněná, naleznete je v databázi nazvané Památkový katalog. Ta zahrnuje skoro dvě stovky pozoruhodných staveb od hotelů, horských chat, přes nákupní centra až po kulturní domy.

Digitální katalogizace socialistických budov

Jedním z autorů databáze je památkář Matyáš Kracík. Jednodušší přehled staveb pak přináší projekt A489 architektura 1948 – 1989. Seznam vznikal původně pro interní účely týmu Pavlíny Karbanové Krásné, aby autoři viděli, o jakých stavbách již napsali články. Následně svůj seznam zveřejnili. Zatím pokrývají zejména Prahu, ale pomalu se dostávají i do dalších měst. Návštěvníci webu nejčastěji hledají Mezinárodní svaz studentstva v Pařížské ulici, Hotelový dům na Petřinách nebo Centrální dispečink Na Bojišti.

Karamboly Parkhotelu

Karolína Vránková, která píše o architektuře, trendech a stylu do týdeníku Respekt, hledá u budov z 60. a 70. let příběhy, které vyprávějí o socialistické době. Jak složitě se s touto érou a jejím dědictvím vyrovnáváme, ukazuje například pražský Parkhotel.

Parkhotel

Při svém vzniku ztělesňoval technooptimismus a ukázku moderních postupů. V 90. letech byl interiér hotelu totálně zničen sádrokartonovými příčkami a laciným nábytkem. Další majitel se pokusil hotel vrátit do původního stavu z 60. let včetně replik uměleckých děl, novináři tuto přestavbu opěvovali pro povedený návrat ke kořenům stavby. Ovšem po dvou letech další majitel vzhled z 60. let opět přetvořil a v současnosti je interiér upravený do stylu rozverného mládežnického hotelového řetězce.

Někdy lepší ani nezačít

Rekonstrukce budov z 60. a 70. let komplikuje fakt, že se jejich opravy tak dlouho odkládaly, zachovat původní vzhled je pak finančně velmi nákladné. Proto také památkáři jásají, pokud rekonstrukce některých staveb ještě ani nezapočaly. Částečné opravy či levné přestavby totiž těmto stavbám uškodily nejvíce. „Většinou zmizí původní interiéry, fasády, exteriér zakryje zateplení, změní se barevnost budov a velmi často zmizí i doprovodná umělecká díla,“ vyjmenovává Matyáš Kracík z Národního památkového ústavu.

Hotel InterContinental v Praze

Podle něj, jakmile budova ztratí své původní využití, nastává vždycky problém. Za nepovedené přestavby se většinou dají považovat zásahy do budov v soukromých rukách. Mezi ně hosté zařadili zmíněný Parkhotel, Omnipol, DBK Interiéry, Hotel Olšanka či Kovospol. Naopak za povedené přestavby, i když s připomínkami, označili dům ČKD na Můstku, administrativní budovu Průmstavu na Vyšehradě, Makromolekulární ústav, Fakulty elektrotechnická a strojní na ČVUT, hotelový dům na Invalidovně, stanici metra Muzeum, hotel Intercontinental, částečně i Hlavní nádraží.

Nechat ležet ladem, nebo demolovat?

Za další typický osud staveb z 60. a 70. let považuje Karolína Vránková situaci, kdy stavby bez povšimnutí prostě stojí a přežívají. Tak dopadl například obchodní dům Uran v České Lípě nebo vršovický EDEN. „To, že stavby dostávají čas, možná není na škodu. Odborná veřejnost se aspoň stihne dohodnout, jak se k těmto památkám postavit,“ hodnotí Karolína Vránková.

Budova Transgasu - venkovní schodiště

Podle Pavlíny Karbanové Krásné z projektu A489 zůstávají stát ladem spíše státem vlastněné objekty. Ve většině případů socialistickým stavbám pomůže, pokud se na ně upne pozornost médií. Snáze se jim pak dostane odborné péče a posouzení a případně se stihne jejich prohlášení za kulturní památku ještě před neodborným zásahem nebo demolicí. Právě u demolic by Karolína Vránková očekávala intenzivnější debatu o tom, co se na místě zbouraného objektu vystaví následně.

Celé ArtCafé včetně hudby podle výběru Pavla Zelinky si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Související