O českém brutalismu, high-tech stylu, o čase budovat, moci chránit a touze bořit
V rámci české architektury 50. až 70. let minulého století byl výrazně dominantním stylem brutalismus. V současné době má řada těchto staveb nejistou budoucnost, zvažuje se jejich zbourání.
Proč u veřejnosti vyvolávají tak kontroverzní reakce a čeho si na nich naopak odborná veřejnost cení?
Nejen o brutalismu ale byla řeč ve vysílání poslední Mozaiky roku 2015. Podívali jsme se také do obchodního domu Kotva, stavby manželů Machoninových a nabídli jsme vám rozhovor s významným českým architektem, spjatým s brutalismem a stylem high-tech, Václavem Aulickým.
Hostem ve studiu Mozaiky byl architekt, teoretik, a propagátor architektury Adam Gebrian, člen poroty České komory architektů, která vybírala z osmnácti nominací na udělení Pocty ČKA. Jednomyslným rozhodnutím ji získala Věra Machoninová za nadčasovou kvalitu svého díla, které patří k vrcholům českého pozdního modernismu. K nejvýznamnějším stavbám, které architektka navrhla spolu se svým manželem Vladimírem Machoninem, patří pražský obchodní dům Kotva, karlovarský hotel Thermal či budova československého velvyslanectví v Berlíně.
Česká komora architektů chce tímto oceněním také upozornit na osobité kvality vrcholných projevů architektury brutalismu 70. a 80. let, které česká veřejnost dosud nevnímá jako hodnoty, které je třeba oceňovat a chránit.
Na Ministerstvo kultury byl dvakrát poslán návrh na památkovou ochranu Kotvy, naposledy dokonce přímo Hlavním městem Praha. Nicméně na náš písemný dotaz, přišla z Ministerstva kultury odpověď, že v současné době neevidují žádný podnět k prohlášení OD Kotva za kulturní památku, ani v tomto smyslu nevedou žádné správní řízení. Ovšem, jestliže se v tomto případě, alespoň čas od času o památkové ochraně jedná, další ze staveb z tvůrčí dílny manželů Machoninových takové štěstí nemají.
Mluví se o možném zbourání českého velvyslanectví v Berlíně, nejistá je budoucnost tzv. Transgasu – bývalého dispečinku tranzitního plynovodu, který stojí na Vinohradech, hned vedle Českého rozhlasu. Objekt je postaven z betonu, oceli a osmnácti tisíc (18.000) žulových dlažebních kostek. Na projektu se kromě jiných podílel i architekt Václav Aulický.
Václav Aulický je mimo jiné podepsán pod kontroverzním projektem žižkovského vysílače, který se už několikrát ocitnul na seznamu nejošklivějších architektonických počinů světa. Anketu vyhlašuje CNN a také cestovatelský sever VirtualTourist.com. Mezi nejošklivějšími stavbami bylo mimo jiné i Centre Pompidou. Proč má podle vás široká veřejnost většinou negativní vztah k těmto stavbám. Čím jsou tak kontroverzní?
V českých zemích jsou vedle OD Kotva nebo budovy tzv. Transgasu další významné brutalistní stavby například správní budova podniku Merkuria v Praze-Holešovicích (1970; Klimeš, Růžičkovi, Vašek), hotel Intercontinental v Praze (1974; K. Filsak), Obchodní dům Prior v Olomouci (Jan Melichar), bývalá budova Federálního shromáždění v Praze (Karel Prager), hala hlavního nádraží v Praze, budova Nové scény Národního divadla v Praze.
Doplněním tématu je rozhovor s architektem Václavem Aulickým, vysílaný 30. prosince v dopolední Mozaice. Jeho doménou jsou stavby na pomezí brutalismu a high-tech, tedy spjaté s technikou a moderními technologiemi. Od mládí je milovníkem kosmonautiky, rád čte knihy o vesmíru a láska k technice se promítá i do jeho architektonických projektů. Mimo jiné je podepsán pod návrhem žižkovského vysíláče nebo Transgasu, tedy bývalého dispečinku Tranzitního plynovodu.
Související
-
Dokument: Kdo se pře o osud Transgasu?
Dokument mapuje boj o takzvaný Transgas, který, jak se zdá, v minulých týdnech definitivně skončil. Jde o soubor budov postavených v architektonickém stylu brutalismu.
