Danou problematiku v rozhlase sleduje už téměř dvacet let. Film má rád a rozradostní ho, když se něco kvalitního povede i v televizi. Obecně: svoji práci miluje a stejně tak i rozhlas, který považuje za magické médium plné možností.
Absolvoval Gymnázium Jana Keplera v Praze a Vysokou školu zemědělskou, dnes Českou zemědělskou univerzitu. Psal už na základní škole, na gymnáziu spoluvedl třídní časopis, a pero z ruky nepustil, ani když na stará kolena přešel k mikrofonu. Spolupracuje s některými tištěnými médii a napsal několik knížek. Za tu nejzásadnější považuje životopis režisérky Věry Chytilové, se kterou díky téhle práci intenzivně prožil více než dva roky. Dodnes si toho ohromně váží nehledě na množství úžasných vzpomínek, které mu po nich zůstaly.
Za tuhle knihu dostal i Cenu Egona Erwina Kische.
Před rozhlasovou praxí byl chvíli agronomem v JZD a čtyři roky pracoval jako terapeut duševně nemocných, což taky byla obrovská zkušenost. Poté, co se z něj stal novinář, absolvoval různá filmová a filmově-historická školení a kursy.
Vedle své každodenní, vlastně deníkářské rozhlasové zpravodajsko-publicistické práce si s velkou radostí občas odskočí k pořadům, jako jsou Telefonotéka nebo Výročí týdne.
Občas si ho pozvou do nějakých porot nebo výběrových komisí. Což bere i jako reprezentaci Českého rozhlasu, bez kterého by nic z toho nebylo. Stejně tak by nebyly nabídky na moderování nebo uvádění veřejně prezentovaných pořadů a besed.
Je šťastně ženatý – od roku 1989 pořád s jednou manželkou. Dvě děti už nejsou děti, ale zralé, dospělé osobnosti.
Život pokládá za dobrý. Ví, že v něm má štěstí.
Všechny články
-
Jak žít, když před sebou mám maximálně čtyři roky života? Poradí film Naděje až do konce
Jak se žije s nevyléčitelnou chorobou? Kde hledat každý den sílu a chuť do stále obtížnějšího života? Odpovídá časosběrný dokument režisérky Veroniky Stehlíkové.
-
Jana Brejchová a Oldřich Nový v nových monografiích. Jedna z nich je vzpomínková, druhá odborná
Obě publikace zaplňují řadu bílých míst, která jsme u tvorby dvou významných umělců – a velkých hvězd československého filmu – doposud měli.
-
Rodiče mi dali samostatnost, v kině nikdy nebyli. Svět filmu jsem objevil díky faráři, říká Fenič
Tónem, ironií a celkovým pohledem na náš konzumní život nebyla Česká soda prozatím ničím překonaná, míní producent, filmař a zakladatel společnosti Febio Fero Fenič.
-
Geoffrey Rush, Benicio del Toro, Liev Schreiber. Karlovarský filmový festival byl opět plný hvězd
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech ovládl lázeňské město prvních devět dnů v červenci. Filmoví fandové měli opět možnost setkat se s hereckými idoly.
-
Vinnetou i komisař Derrick
Skladatel Martin Bötcher se proslavil hudbou k evropským indiánkám i populárním detektivním seriálům.
-
Ruská novinářka, která přišla o práci po zákazu Echa Moskvy a příběh majitele cestovky z Jugoslávie
Připravila Tajana Mančalová, moderuje Tomáš Pilát.
-
Trochu thriller, trochu výchova. Do kin přichází další animovaný film s holkami Mimi a Lízou
„Děti jsou dnes zvyklé na jinou úroveň dobrodružné akce. Snažili jsme se jim přinést akční, a současně kvalitní podívanou,“ říká Katarína Kerekesová.
-
Bolest přetrvává a cesta nekončí. Spisovatel Lubomír Vejražka dovršil trilogii věnovanou muklům
Rodina a blízcí politických vězňů, trpěli za minulého režimu stejně, a často i víc, než muklové samotní. Lubomír Vejražka o tom mluvil s desítkami postižených.
-
Psal hudbu pro Belmonda, Funése, Richarda i Girardotovou
Přitom nechybělo moc, a svět by objížděl jako prvotřídní houslista. Procházku po filmových soundtraccích skladatele Vladimira Cosmy připravil a uvádí Tomáš Pilát.
-
Nezanechat stopy. Chtěl jsem ukázat mladým, v čem jsme žili, říká Cezary Łazarewicz
Policajti ubili k smrti studenta, komunistické soudy za to odsoudily nevinné. Film režiséra Jana Matuszyńského Nezanechat stopy ukazuje zrůdnosti komunistického režimu.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 12
- 13
- 14
- 15
- 16
- …
- následující ›
- poslední »