Recept na životní spokojenost. Wim Wenders vtrhl do českých kin s filmem Dokonalé dny

27. březen 2024

Mozaika

Hirajama je spokojeným uklízečem veřejných toalet v Tokiu. Jeho dny jsou jeden jako druhý: vstane, dá si kávu z automatu, pečlivě vykonává svoji práci, v pauze fotí listí stromů a slunce, které mezi nimi probleskuje, večer si přečte kousek knihy a jde spát. A tohle všechno s pokorou.

Jen občas ho ze zaběhnutých kolejí někdo nebo něco lehce vychýlí. Můžou to být piškvorky s neznámým spoluhráčem, kolega tápající v lásce nebo neteř, která se náhle zjeví u vchodu jeho domova. I v komunikaci s nimi ale zůstává klidný, a na každé situaci vždycky hledá to dobré. Prostě Perfect Days. Tak se taky snímek německého filmového matadora jmenuje.

Název filmu si režisér vypůjčil z písničky Lou Reeda, která taky z plátna zazní. I ve svém novém opusu pracuje Wenders s hudbou promyšleně, jak jsem u něj ostatně zvyklí.

Dokonalé dny (Wim Wenders, 2023) — Trailer CZ

A pak je tu skvělý výkon představitele hlavní role, herce Kódžiho Jakuša. „Naprosto chápu, čím okouzlil porotu na festivalu v Cannes, kde dostal cenu. Uplatňuje totiž takové to minimalistické asijské herectví, kdy s téměř pokerovou tváří zahraje cokoliv, a je v tom spousta emocí, síly a vnitřního klidu. Jakušo je harmonizující osobností, a harmonie se přes film přenáší i na diváky,“ soudí kritička Jana Podskalská, která snímek recenzovala pro vltavskou ranní Mozaiku. Jak dodává, film by mohl, aspoň trochu, být i receptem na české Dokonalé dny. „Stačí si nastavit vlastní rytmus, a s pokorou či skromností ho dodržovat,“ dodává.

autoři: Jana Podskalská , Tomáš Pilát