Tajnosti hradu Tollenšteina
Parodické dílko Tajnosti hradu Tollenštejna vycházelo na pokračování v časopise Paleček v roce 1875. V 80. letech 19. století se v Palečku na dobré úrovni uplatňovala satira, týkající se především literárních, uměleckých i společenských problémů, někdy i politického života, ačkoli měl časopis v podtitulu "humoristický týdeník nepolitický".
V roce 1875 časopis Paleček spolu s Josefem Štolbou rediguje Augustin Nevšímal. Tato redakce výrazněji reaguje na postoje a výhrady tehdejší literární kritiky a využívá nové příležitosti parodovat styl soudobých populárních autorů, např. Julese Verna. V této oblasti vyniká právě Nevšímal, který v Tajnostech hradu Tolenštejna neparoduje pouze styl, naráží také na otázku literárního trhu.
August Nevšímal byl úspěšný hlavně jako epigramatik a autor doprovodných veršů ke kresbám, s jeho jménem se setkáme i ve Wernischově antologii zapomenutých básníků Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Své prozaické práce shrnul do souborů Humor rodného kraje a Humor života. Ten obsahuje také parodii na tehdy módní kolportážní romány Tajnosti hradu Tollenštejna.
August Nevšímal zemřel v Praze 27. 6. 1916, je pohřben na Olšanském hřbitově. K devadesátému výročí úmrtí tohoto zcela zapomenutého autora oživíme jeho "velezajímavý román Tajnosti hradu Tollenštejna"s použitím studie Blanky Hemelíkové, která jeho život a dílo pro Ústav pro českou literaturu prozkoumala a vynesla na světlo z depozitáře časopisů.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
Casanova, Don Juan a spol. Povídky o dobyvatelích ženských budoárů
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.