Syn
Dora Viceníková
Sdílení, nebo míjení? Podvečerní rituál současné rodiny. V režii Hany Kofránkové účinkují Dana Černá, Lukáš Hlavica a Jan Köhler.
SYN: Tati, když je kráva bílá, tak dává bílý mlíko… když je hnědá, tak hnědý… a když je flekatá… Tak jaký?
OTEC: (Nevnímá ho.) Neviděls můj telefon? … Á tady je.
SYN: A jak to, že když sním třešně nebo banán, v záchodě je to vždycky hnědý?
OTEC: Kde jen ta maminka může být? Já už budu muset do práce…
SYN: Já to nechápu.
OTEC: Co? Co nechápeš?
SYN: Proč já jsem já…
OTEC: Poslouchej, kamaráde, budu muset jít. A ty tu budeš hodnej, jo? Maminka určitě hned přijde. Pa.
SYN: Tatí, zapomněl sis tady knížku… (Zaklapnou dveře, Syn knížku otevírá, pomalu a neumětelsky čte.) „Vždycky jsem si myslel, že život musí být něco jednoduchého, něco, co se dá brát jako souhrn malých, donekonečna opakovaných rituálů. Rituálů případně trochu hloupých, ale v něž se dá věřit. Život bez investic a dramat. Tak si však lidé život neorganizují. A taky jsem si myslel, že důstojnost člověku dodává utrpení. Ve skutečnosti však to, co člověku dodává důstojnost, je televize.“
MATKA: Tady jsi, broučku, promiň, zdržela jsem…
SYN: Mami, co je to rituál?
MATKA: (Nevnímá ho.) A táta si klidně odejde a nechá tě tu samotnýho. Pojď, pustím ti televizi.
Osoby a obsazení
Syn: Jan Köhler
Otec: Lukáš Hlavica
Matka: Dana Černá
Autorka: Dora Viceníková
Režie: Hana Konfránková
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Ladislav Reich
Zvuková spolupráce: Tomáš Pergl
Natáčecí technik: Dominik Budil
Produkce: Iveta Tomášková, Dana Reichová
Nejposlouchanější
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér. Hrušínský a Lukavský ve hře o destrukci lidských vztahů
-
Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor
-
Ivan Diviš: Praha už není moje město. Heslář pražských zákoutí i zakoukání
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.